Příliš horké léto: I. Tonoucí se stébla chytá

8. června 2017 v 10:22 | Cindy


"A proč nezajdeš za strejdou, že chceš doučko z bioly, když ti to neleze do hlavy?" hučel do tmavovláska jeho spolužák a nejlepší kamarád v jedné osobě.
"Protože nevíš, jakej on je. O mě a bráchu skoro nikdy nezavadil ani pohledem, nebejt Vánoc, ani ho nevídáme. Jako malý nás občas hlídal, než jsme s Itachim mohli zůstat doma sami, ale jinak... Navíc, je prej děsně homofóbní..."
Naruto se na svého kamaráda zadíval s hlubokým porozuměním. Nedovedl si to tak docela představit, ale chápal, že Sasukeho vztahy s jeho strýčkem asi nejsou zrovna nejvřelejší, aby za ním mohl jen tak přijít a říct si o doučování.
"Navíc učí tady na škole. Si myslíš, že by se to k Tsunade nedoneslo? Ještě by mě seřvala, že jsem nešel za ní," přihodil další mínus na už tak dost dlouhý seznam faktorů hrajících proti.

Tsunade byla jejich učitelka biologie a chemie od prváku, její výklady byly barvité a zajímavé, avšak jakmile došlo k vysvětlování rovnic chemických reakcí, případně například svalové kontrakce či třeba funkce jednotlivých hormonů v těle, pochopit se to prostě nedalo. Jenže teď, těsně před koncem třeťáku, se začátek čtvrťáku, kdy si měli podávat přihlášky k maturitám, neuvěřitelně rychle blížil. Sasuke, který od začátku věděl, že chce maturovat z biologie a chemie, si říkal, že se to přece nějak samo zvládne, uleží se to a zvládne se to. Jenže už během posledních pár dní, kdy o tom většina vyučujících neustále žvanila a kdy si volil své semináře na další rok, si uvědomil, že skončila veškerá sranda a bude muset něco dělat.

"Ale to bys moh' okecat. Bys prostě řekl, že je pro tebe jednodušší říct svýmu strejdovi než otravovat ji, ne?" pokrčil rameny blonďáček.
"No fajn, ale i tak... furt je to homofób jak poleno. Kdyby se domákl, že jsem... no, teplej, asi by se pěkně vytočil, vykvákal by to tátovi a se mnou by byl konec," naznačil podřezání krku a spustil se na lokty, které složil na lavici a položil na ně hlavu.
A to ještě před svým kamarádem nezmínil to hlavní, proč se bál, že ho strýček odhalí.
"Ale tak, jak by na to moh' asi tak přijít? Přece by sis k němu nevodil žádnýho kluka, ne?" trhl rameny blonďák. Měl dobrý postřeh. Sasuke se jenom silou vůle donutil nečervenat. Cožpak mu mohl přiznat, že se mu líbí vlastní strejda? Dobře, nebyl tak docela vlastní, ale stále nesl jméno Uchiha.
"Znáš to, tady těm stačí málo, aby tě obvinili z toho, že seš teplej," zahučel, aby se nějak vyhnul přímé odpovědi.
"No ale jestli chceš z bioly a chemči odmaturovat, budeš si muset najít pomoc. Páč jinak seš celkem v prdeli, kámo, a ne v tom dobrým slova smyslu." Naruto se uchechtl. Proti Sasukeho orientaci nic neměl, však spolu několikrát přiopilí experimentovali, jenže jenom Sasuke zjistil, že je gay a že ho ženy doopravdy nepřitahují tak jako třeba Naruta. Zato blonďáček neměl problém ani s jedním. Dal si říct s prsatou holkou, i s pěkně vybaveným klukem.

"Dík, žes to tak hezky shrnul," zašklebil se hořce Sasuke a ještě o něco málo sklesl. Ještě ke všemu tady byly ty prázdniny. To sotva sežene někoho, kdo ho bude zadarmo doučovat. Za Tsunade o prázdninách pochopitelně nemohl, ale chtěl by vůbec? Když to neumí vysvětlit v hodinách, sotva by to od ní pochopil mimo ně. Zatnul zuby. To mu nakonec opravdu nebude zbývat nic jiného? Jenže co když... co když na to jeho strýček nějak přijde? Udělal by mu ze života peklo, tím si byl jistý. Stačilo, když kolem něj jeho příbuzný prošel na chodbě a podíva se po něm. Jeho černé oči byly vždycky temné a bezcitné, nebyla v nich ani špetka náklonnosti ke svému synovci. Jeho semknuté rty do tenké čárky se mu němě vysmívaly, jako kdyby jeho malé tajemství už dávno znal. Už cosi v samotných jeho ostrých rysech a výrazných lícních kostech bylo cosi povýšeného a nadřazeného ostatním. Naruto nechápal, proč se svého příbuzného tolik bojí, vždyť je jeho synovec. A na to, že už mu táhne na třicet, vypadá stále velice dobře, to si Sasuke uvědomoval víc než co jiného. Jednou dokonce stačilo, aby ho viděl procházet po chodbě, sledoval, jak se jeho husté dlouhé vlasy vlní kolem jeho obličeje a těla, jak se napínají jeho svaly pod černou košilí, jak se jeho pozadí rýsuje v kalhotách a... Měl co dělat, aby nezrudl. Okamžitě se otočil na podpatku a zmizel ve dveřích záchodů. Zavřel se v jedné z kabinek a ztěžka oddechoval. U něho v kalhotech bylo taky dost těsno. Nechápal to. Jak ho může vzrušit někdo takový, jako je Madara?! Pokaždé se na něho dívá jako na méněcenného, ani mu neodpoví na pozdrav, když ho na chodbě zdvořile zdraví jako svého příbuzného, ale taky učitele, a ještě k tomu ho znal ze suplovaných hodin. Liboval si v nečekaném ústním zkoušení, neohlášených testech a taky byl pověstný tím, že i v nejzarytějších nebojácných studentících, kteří rušili vždy bez přestání, vyvolal pocit strachu. Uměl si zjednat pořádek a nikdo si nedovolil nedávat v jeho hodinách pozor. Naštěstí Sasukeho třídu jenom občas suploval, jelikož totiž byl jeho příbuzný, nemohl ho učit trvale.

Ve skutečnosti nebyli pokrevní příbuzní. Sasukeho strýček Madara byl manželem Fugakovy sestry, která však zemřela nedlouho po jejich svatbě na rakovinu. Všechno šlo příliš rychle, nedalo se nic dělat, její tělo bylo vydáno napospas nemoci. A pokud Sasuke věděl, od smrti tety si už žádnou jinou nikdy nenašel. Na její počest si Madara vzal její jméno a Fugaku, Sasukeho otec, ho i tak přijal do vážené rodiny Uchiha. Znali se odmalička, chodili spolu do školy a posléze taky na střední i na vojnu. Madara nikoho neměl, vychovávala ho babička s dědou a Fugaku pro něho byl trochu jako starší bratr. Byli si velice blízcí, nerozlučná dvojka. A tak Fugaku skutečnost, že Madara požádal o ruku jeho sestru, přijal s radostí. Věděl, že se o ni Madara postará. Bohužel to neskončilo dobře. Co si Sasuke pamatoval, někdy v době, kdy teta zemřela, Madara tolik ochladl. Přestal k nim tolik jezdit a stáhl se do svojí bubliny. Z Fugaka se mezitím stal policejní velitel v jejich městě a co se dělo s Madarou, nikdo přesně netušil. No a najednou přijal místo učitele biologie a chemie na Sasukeho gymplu asi rok před tím, než tam jeho nevlastní synovec nastoupil. Už tehdy však bylo rozhodnuto, že tam půjde, takže zpátky se to zvrátit nedalo.

Samozřejmě znělo lákavě požádat právě Madaru o pomoc v učení chemie a biologie. Věřil, že by ho dovedl připravit lépe než kdo jiný, jenže pochyboval, že by o to měl strýc zájem. Vždyť nejevil zájem ani o jeho osobu, natož pak o jeho školní výsledky.
Jenže tu bylo hned několik skutečností, které Sasukeho brzdily. Jednou z nich byl nedostatek zájmu z Madarovy strany. Druhou to, že co slyšel, je šílený homofób, což by mohlo být pěkně nepříjemné, kdyby se dozvěděl o Sasukeho orientaci. Třetí to, jaký Madara je v hodinách. Podle toho, co slýchával od jiných studentů, které učil, je to s ním peklo na zemi. Zase ale že prý umí naučit a umí perfektně vysvětlovat.
Bylo docela jasné, že nic z toho mu nepomáhalo v rozhodování.

"Sasuke! Sasuke!" ozval se hlas z velké dálky. "Vstávej! Začíná hodina!" sykl na něho Naruto a loktem do něho dloubal, aby se Sasuke probral ze zamyšlení. Černovlásek sebou cukl a vyškrábal se na nohy.
Čeština s Irukou byla vždycky nudná, hodina se táhla a Sasuke se nemohl dočkat konce. Iruka byl fajn, to jistě, jenom byl až příliš hodný a neměl přirozený respekt. Část třídy vedená Narutem s Kibou po sobě házela papírky a hlučela, část třídy vedená Sakurou a Ino koukaly po chlapcích a vymýšlely, jak je na jejich závěrečném studentském večírku svedou, no a zbytek se snažil neusnout. Kromě Shikamara, který se spánkem nikdy nijak netajil, ale vzhledem k jeho inteligenci mu to učitelé obvykle trpěli. Jenom Sasuke na nic z toho neměl tentokrát náladu, a tak jen seděl, podpíral si bradu loktem a civěl do prázdna. V hlavě se mu všechno mlelo a snažil se přijít na nějaké řešení svého problému. Na nic však nepřicházel a pomalu ho to přivádělo k šílenství.
Naštěstí už zbývala jen poslední hodina - biologie s Tsunade. Biologii měl rád, možná ne tolik v podání právě této vnadné učitelky, ale na hodinách s ní ho bavily hned dvě věci - nepřítomné zírání mnoha jeho spolužáků na její bujné poprsí v kombinaci s nevraživými pohledy dívek, které nebyly ani zdaleka tak vybavené jako blondýna. Ta druhá věc byl samotný předmět. Fascinovalo ho to, zajímalo ho to, no a letos pochopitelně brali lidské tělo, to si obzvlášť užíval.

Klaply dveře a ozvaly se rázné kroky dovnitř. Chybělo jim charakteristické klapání Tsunadinymch podpatků, ale z toho si nikdo nic nedělal, nevšímali si toho, že už je ve třídě vyučující, a pokračovali ve všeobecné vřavě. Jen Sasuke opět hleděl z okna a díky svým zamotaným myšlenkám příchod dospělého ani nezaznamenal.
Do chvíle, kdy se ozvalo významné odkašlání. Vůbec to neznělo jako Tsunade. Celá třída ztuhla a ani nedutala. Postupně si všichni stoupli ve své lavici, aby učitele pozdravili.
"Vidím, že jsem navštívil zdejší zoologickou zahradu. Ačkoliv, i ta nebohá zvířata mají více kázně než vy. Sednout."

Madarův hlas řezal jako ledové ostří. Nekřičel, ani nemusel zvýšit hlas. Jeho černé oči putovaly po zbledlých obličejích ještě chvilku po tom, co jim přikázal, ať si zase sednou. Posadil se za katedru a otevřel třídní knihu. Přeletěl záznam předchozího učitele.
"Sedí seznam chybějících od minulé hodiny?" zeptal se a ačkoliv ani nevzhlédl od třídnice, nikdo se neodvažoval odpovědět. Dlouhovlasý si otráveně povzdechl a začal číst seznam studentů ve třídě.
"Aburame, Akimichi, Haruno, Hoozuki..." a tak to pokračovalo, dokud nedospěl ke jménu, které shodou okolností sdílel. "Uchiha." Na nikoho ze jmenovaných se předtím ani nepodíval. Zato teď zvedl oči a zaklesl pohledem přímo do očí mladého Uchihy. Tomu přeběhl mráz po zádech a měl co dělat, aby se mu nerozechvěla kolena. Ztrácel se v těch hlubokých černých očích bez jediného maličkého záblesku přívětivosti. Jejich spojení skrz pohledy trvalo jen setinu sekundy, avšak Sasukeho rozhodilo na celý zbytek hodiny. Šili s ním všichni čerti a neustále se na své židli vrtěl, jak mu najednou nebyla žádná poloha pohodlná.
"Výklad vaší učitelky Tsunade je... dosti svérázný. Nedivil bych se, ksyby v těch vašich pubertálních hlavinkách nadělala pěknou paseku. Nicméně, probíráte smyslovou soustavu, je to tak?"
Pár hlav nejistě přikývlo.
"Takhle by to nešlo," zamlaskal nespokojeně Madara a vstal. Postavil se před třídu hezky doprostřed a sjel je ledovým pohledem.
"Jestliže se vás na něco zeptám, chci slyšet buďto: 'Ano, pane učiteli.', nebo: 'Ne, pane učiteli.' Žádám toho po vás moc?"
"Ne, pane učiteli," odpověděla třída sborově a dlouhovlasý se uspokojeně pousmál. Otočil se k nim zády. Tabule nebyla smazaná, stále ještě na ní vězel starý zápis o zraku a ne příliš povedený náčrtek oka. Pomalu se otočil zpět.
"Kdo je tento týden služba?" zeptal se tiše. Naruto vedle Sasukeho zvedl ruku, Sasuke se však pral s rozporuplnými pocity uvnitř sebe, takže na nějakou službu vůbec nemyslel. Až když do něho blonďáček dloubl loktem, uvědomil si, že se musí také přihlásit. Rychle vymrštil ruku a srdce se mu nervozitou rozbušilo. Jistě ho teď sjede.

"Kdybys tolik nadšení věnoval umývání tabule, udělal bys líp, Uchiho. Hněte sebou a doneste z kabinetu biologie plakát s nákresem ucha. Uzumaki, umyj mezitím tabuli," rozkazoval jim beze špetky zaváhání. Byl zvyklý rozdávat rozkazy a byl zvyklý, že je lidé obvykle plní. Bez zaváhání.
"T-totiž... já nevím, kde ten kabinet je, nikdy jsem tam nebyl..." dostal ze sebe a sklopil černé oči k podlaze. Nechtěl čelit Madarově štiplavému pohledu, který by v něm jen vyvolal další nežádoucí reakci.
"A to chceš maturovat z biologie? Cožpak sis ještě nezařídil žádné konzultace?"
Přesně, jak čekal. Teď se teprve dočká pozornosti svého strýčka, jen malinko nežádoucí. Překvapeně k němu však zvedl hlavu. Jak ví, že chce maturovat z biologie? Madara evidentně pochopil, co jeho synovci běží hlavou, věnoval mu však jen drobný úšklebek a zablesklo se mu v očích.

"Bude tady klid," prohlásil ke třídě a přešel ke dveřím, které otevřel, a naznačil Sasukemu, aby nimi prošel na chodbu.
"C-co?" vyhrkl tmavovlásek a obočí mu poskočilo vzhůru.
"Co asi. Očividně jsi příliš neschopný a potřebuješ vodit za ručičku. Ukážu ti, kde je," opáčil sarkasticky jeho strýček. Sasuke zrudl studem a znovu oči zavrtal do podlahy. To snad nemyslí vážně... Tímto jeho mužská hrdost značně utrpěla, musel se kousat do jazyka, aby mu něco hnusného neodsekl. Například o jeho nepříliš strýčkovském přístupu nebo o tom, jak se chová jako ten největší kretén ke svému sic nevlastnímu, ale stále synovci.
Nakonec přece donutil nohy k pohybu a zakazoval si na něj pohlédnout. Uvědomoval si, že to znamená, že teď bude nějakou chvilku s Madarou úplně sám.

Kráčel za ním po liduprázdných chodbách, jejich kroky se odrážely od stěn a oba dva mlčeli až do momentu, kdy se ocitli před kabinetem biologie. Madara vzal za kliku. Zamčeno. Vytáhl z kapsy svazek klíčů, odemkl a vpustil sebe i mladšího Uchihu dovnitř. Zase za nimi zavřel a zůstal stát zády k jejich desce. Tím zcela cíleně zabraňoval Sasukemu v úniku, ačkoliv tmavovlásek si to ještě neuvědomoval.
"Dám ti příležitost napravit si alespoň zčásti reputaci, co na to říkáš, Sasuke?" utrousil k synovci. V jeho hlase probublával výsměch.
"Jak jako n-napravit reputaci?!" vyhrkl student poplašeně a otočil se ke strýčkovi čelem.

Koukal se na něj jak vyděšená laňka. Vůbec se mu nelíbilo, že se Madara opírá o dveře. Co tady dělají? Nemůžou vzít ten plakát a jít? Nehledě na to, že kabinet to byl malý, jeden z nejmenších na škole. Sestával jen z malé katedry s pár šuplíky, podél stěny byly skříně s prosklenými policemi s různými naloženými živočichy, k nim pár zaprášených mikroskopů, o jejichž funkčnosti by se dalo pochybovat, a z druhé strany katedry byly o zeď opřené desítky smotaných plakátů. Ani okno tam nebylo. Nebylo pochyb o tom, že tento kabinet se tolik nepoužívá. Nebo možná vůbec. Minimálně tu nebyly žádné odobní věci.
Sasuke stál před katedrou a Madara u dveří, dělily je od sebe zhruba dva metry.

"Jak asi?" obrátil oči v sloup strýček a založil si ruce na hrudi. Tohle ho přestávalo bavit. "Najdi ten plakát, který jsem chtěl."
Sasuke se pod těmi slovy bezděky zachvěl. Znělo to tak... zvláštně. Pronesl je o malinko tišeji než ostatní a byly čímsi podbarvené. Anebo si to jenom nalhával? To bylo dost možné.
"Do-dobře," nasucho polkl, až mu poskočil ohryzek, a s třesoucíma se rukama přešel ke katedře. Musel se o ni opřít a natáhnout se. Uvědomoval si, že takhle teď má jeho strýc krásný výhled na jeho perfektní pozadí, a nelíbilo se mu to. Ještě si bude myslet, že to dělá schválně, a věnuje mu další štiplavou poznámku. Snažil se tedy najít nákres co nejrychleji, což ovšem nebylo tak snadné. Musel najít štítek, kde bylo napsané, co je to zač, a ten se hledal dost špatně. Někdy byl nahoře, jindy dole a v nejhorším případě chyběl, takže ho musel zčásti rozrolovat, aby se podíval.
"Nemáme na to celý den," ozvalo se za ním spolu s okázalým zívnutím. Jeden dva kroky a Madara stál těsně za ním. Sasuke sebou trhl a otočil se k němu čelem. Vytřeštil na něho oči, byl tak blízko, ani ne půl metru od něj. Skoro jakoby cítil ten chlad, který ze sebe vydával.
"Strýčku..." ujelo tmavovláskovi mimoděk, až si pusu připlácl dlaní. To si schytá.
"Tady, v této budově, nejsem žádný tvůj strýček. Rozumíš mi?" šlehl po něm jako bičem.
"Ro-rozumím," vykoktal poděšeně mladíček a chtěl před ním couvnout, jenže narazil na tvrdou desku katedry. Madara se však už nehnul z místa, jen se povýšeně ušklíbl.
"Dobrá," odvětil a ledabyle se rozhlédl kolem. "Chápu to tedy správně, že příští rok hodláš maturovat z biologie se svým nynějším průměrem 3,4 z tohoto předmětu? Jak pošetile naivní," zakroutil nad Sasukem hlavou pobaveně a propaloval ho temnýma očima, které byly jako dvě hluboké černé díry. A ty právě teď Sasukeho stahovaly do své moci.
Ne! Nesmí se vzrušit! Je to jeho strýc! Jsou příbuzní! Sice ne pokrevně, ale... Ne, pořád je to jeho učitel a kretén, který ho ponižuje.
"Chápeš," přiznal student a předstíral, že na záhybu Madarovy košile je něco šíleně fascinujícího, jen aby se nemusel koukat do jeho obličeje, kde by jistě našel jen nekonečný výsměch a přezíravost.
"Musím ti znovu zopakovat, že tady jsem tvůj učitel a ne tvůj strýc? To znamená, že na této půdě mi budeš vykat, jasné?" štěkl dlouhovlasý, ale vlastně stále nezvýšil hlas ani o kousek. Sasuke sebou trhl.
"Jasné," zamumlal a jakoby se o kus zcvrkl. Madarovo tělo mu připadalo tak velké oproti jeho skoro ještě chlapeckému... Ne, co to povídá. Už se zformoval na muže, už není žádné párátko! Chodí posilovat a stará se o sebe. Naruto vždycky říkal, že tam Sasuke chodí stejnak jen proto, aby ho mohli ostatní hezcí kluci a muži okukovat. Možná se to nezdálo, ale tmavovlásek měl rád, když se po něm někdo pochvalně či hladově díval. Ego homosexuálního muže si na toto zvlášť potrpí.
"Výborně. Pak tedy, pověz mi, na jakou známku bys chtěl odmaturovat z biologie," vyzval ho neústupně.
"Na dva," pípl jeho synovec jako poplašené kuře. Nu, minimálně vlasy měl vzadu rozčepýřené podobně jako peří kuřete, napadlo Madaru. Připadalo mu rozkošné, jak je ten mladý chlapec v rozpacích a jak se ho bojí. Však také měl proč.
"Na dva? Vskutku ambiciózní. Rád bych ještě věděl, jak to chceš udělat. Pomůže ti s tím snad někdo? Nebo věříš v dobrou vůli Tsunade? Pak bych tě totiž musel zklamat. Příští rok vás maturanty z biologie budu mít já a víš, co to znamená?" Dal mu prostor a vítězoslavně se usmíval. "Že budu také váš hlavní zkoušející." Madarovi to očividně připadalo jako úžasná legrace. Zato Sasuke zbledl a zhrozil se. S takovou bude rád, když ho nevyhodí a dostane alespoň za čtyři.
"Ano, správně. U mě se budeš modlit k Poseidonovi, obětovat Ďáblu, pít krev jednorožce a prosit sfingu, abys vůbec byl připuštěn," přikývl učitel s notnou dávkou sarkazmu a náramně se bavil výrazem svého studenta a synovce v jedné osobě.
Ten parchant! Tohle bylo ještě horší, než si původně myslel. Pokud ho k maturitě ani nepŕipustí... Všechno se zhroutí jako domeček z karet. To si tmavovlásek uvědomoval. A jestli předtím byl nervózní, teď už ztrácel příčetnost.
"T-totiž, napadlo mě, že bys... byste... třeba... no, možná že byste mi, ehm, mohl, totiž... pomoct?" odvážil se konečně vyřknout svoji žádost. Spíš měl však pocit, jako kdyby se jeho rty a jazyk pohybovali nezávisle na jeho mozku. Původně neměl v plánu ho o to žádat. Víceméně se už rozhodl, že ho žádat o pomoc nebude. Jenže když mu pak řekl, že ho bude mít příští rok z biologie, protože je maturant... Tehdy si Sasuke uvědomil, že mu opravdu hoří u zadku.
Madara nad jeho slovy pobaveně povytáhl obočí.
"Tak ode mě bys chtěl pomoct? A jako od koho - od strýčka či od učitele biologie?" zopakoval po něm a olízl si ret. Mladíka polil pot. To mu snad dělá naschvál! Ale ne, jak by mohl. Je homofób, no ne? A neví o tom, že je gay. Jak by taky mohl.
"O-od strýčka.." vylezlo z tmavovláska a dovolil si jeden krátký pohled do Madarových studen. I ta sekunda málem stačila, aby se v nich opět utopil. Vypadalo to, že o jeho žádosti - či spíše - prosbě opravdu uvažuje.
"Mám pro tebe návrh," pronesl nakonec, "jistě víš, že zadarmo ani kuře nehrabe, to ses jistě letos naučil s Kakuzem, avšak mám pro tebe nabídku výměnného obchodu. Ty pomůžeš mně a já zase tobě. Nebude to nic těžkého a věřím, že konkrétně ty si to budeš užívat," odmlčel se, aby krátce zvlnil rty, "budu tě doučovat biologii a chemii, budeš-li chtít obojí. Výměnou požaduji, abys místo mě dělal plavčíka."
"Plav-plavčíka?!" Mladíček na něho zůstal civět. Nějak si nedovedl Madaru představit v plavkách. Ne že by se o to pokoušel, rozhodně nechtěl vidět jeho široký hrudník odhalený, aby viděl, jestli... Ne! Takhle se z toho brzy zblázní. Nesmí tak nad ním přemýšlet. Je to jeho učitel, strýc a ještě ke všemu homofób! Všechno hraje proti.
"Mám na měsíc pronajatý takový menší domek na pláži v jižním Španělsku. U té pláže je shodou okolností také vhodná letní brigáda plavčíka. Vše mám zařízené, stačí koupit druhou letenku," vysvětloval nevěřícímu studentíkovi okolnosti.
"A-a tu letenku... musel bych si ji p-platit sám?" rozpačitě po něm loupl očima.
"Ne. Tu bych ti jako hodný strýček koupil," ušklíbl se dlouhovlasý, ale výjimečně to nebylo myšleno jako ironie. Tím by ze Sasukeho spadla jedna starost.
"Ale co táta? Ten by mi to nedovolil..." namítl tmavovlásek sklesle. Tohle by mohl být úžasný měsíc. Mínus to doučování. Ale ačkoliv bude dělat plavčíka, kdo by si nepřál něco takového? Možná by to byly nejlepší prázdniny za dlouhou dobu.
"S Fugakem si promluvím. Jistě ho potěší, že jeho syn bude mít vzdělávací a pracovní prázdniny." Madara si zjevně z rozhovoru se Sasukeho otcem nic nedělal. Ani na okamžik zjevně nepochyboval, že by se mu to snad nepovedlo.
"Dám ti tedy vědět, až bude vše přichystané. Odlétáme hned po uzavření známek," oznámil synovci. To bylo za ani ne dva týdny. Sasuke tak nějak nečekal, že to přijde tak brzy. Byl si jistý, že to uteče jako voda. A nemohl se dočkat. Byl z toho nervózní a jestli si dovolí další nemravné myšlenky týkající se jeho strýcem, pravděpodobně si to tam pěkně schytá. Alespoň se bude moct chladit v moři. To zní jako plán. V prvé řadě o něm tak nesmí ani uvažovat. Zakázal si to. Jestli je doopravdy takový homofóbní parchant, bude to s ním krušné. Ale upřímně, měl se svým strýčkem tolik zkušeností, aby mohl posoudit, jaký je? Ne, neměl. Sotva ho znal. Musí z toho měsíce vykřesat co nejvíc. Možná by si tam mohl nabrnknout nějakého hezkého Španěla... Ne, příliš riskantní. Kdyby na to přišel Madara, buď by ho hodil žralokům nebo by ho vlastnoručně vykastroval a uškrtil.

"Mimochodem, ten plakát celou dobu visel tady," ukázal za jednu ze skříní škodolibě. Opravdu tam byl. Sasuke zrudl až za ušima. Přítomnost Madary ho tak zaslepila, že si nevšiml očividného. Styděl se za sebe a připadal si jako pitomec. Sebral plakát, sroloval ho a prosmýkl se kolem Madary ke dveřím. Na okamžik ucítil vůni jeho kolínské. Byla... nepopsatelná. Exotická, svůdná, podmanivá... Stejně jako on. Zachvěl se mu spodní ret. Nejradši by se k němu přitiskl a zabořil nos do jeho oblečení, aby mohl čichat, jak voní. Ale ovládl se. A naštěstí byl ke strýci zády, takže ani neviděl, jak se jeho tváŕe znovu rděly.
Sáhl po klice a utíkal do bezpečí chodby.
"Potřebuji si odskočit!" ohlásil ještě Madarovi. Ani nečekal na svolení, prostě plakát položil před kabinet a utekl na nejbližší záchody. Přece nemohl dovolit, aby uviděl, jak moc se zvládl vzrušit jen díky jednomu hloupému impulzu. Celou dobu to ovládal, dařilo se mu odporovat, jenže pak ho ucítil a málem omdlel.
Zabouchl dveře kabinky a rozepnul si poklopec, aby osvobodil své skoro bolestivé vzrušení. Takhle se tam v žádném případě nemůže vrátit. Uchopil svého kamaráda a táhlými pohyby se mu začal věnovat přesně tak, jak to má rád. Jenom se musel držet potichu.
Opíral se druhou rukou o horní okraj stěny kabinky, kousal se do rtu a snažil se mírnit svůj dech. Nesmí moc funět a už vůbec nesmí sténat. Někdo by ho mohl lehce zaslechnout.

"Sasuke? Kdepak jsi? Tví spolužáci si už dělají starosti..."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama