Hon na jelena: IV. Nový bůh

13. června 2017 v 20:53 | Cindy


Tým Asuma, paradoxně bez samotného Asumy, opustil Listovou těsně před svítáním. Mířili k Chrámu ohně, kde došlo k boji se dvěma členy Akatsuki a kde přišel o život jeden ze skvělých jouninů, mistr Sarutobi Asuma. Jeho studenti už však přestali truchlit. Změnili smutek a žal na odhodlání a odvahu, přesvědčili Pátou a pod Kakashiho vedením se vypravili na misi s jediným cílem - zabít ty, kdo jsou zodpovědní za smrt jejich mistra.

"Dobrá, dáme si pauzu," vyhlásil Kakashi a v očekávání se podíval na Shikamara, který si klekl a pokynul i ostatním.
"Abychom je porazili, musíme zvážit všechny možnosti. Věřím, že schopnosti jednoho z nich jsem prohlédl. Je agresivní, nepříliš rozvážný, nepřemýšlí moc dopředu. Jeho cílem je získat krev svého protivníka, k tomu taky slouží jeho kosa. Pokud někoho zraní, je odepsaný. Je částí kultu nějakého Jashina, zdá se, že jeho rituály mu umožnily získat nesmrtelnost nebo nějakou její napodobeninu. Aby začal rituál, musí udělat několik věcí - získat krev, olíznout ji nakreslit symbol na zem a zůstat v něm. Pak se každé jeho zranění promítne i na tom, jehož krev získal. On ale nezemře, i když zemře ten druhý. I když mu useknete hlavu, je schopen se stále hýbat, jako kdyby ji měl normálně na krku. Ačkoliv je nerozvážný, nesmíme ho podcenit. V boji je velice schopný a jak jsem řekl, má vaši krev, je po vás. To je Hidan," vysvětloval především Kakashimu. Ino s Choujim jeho schopnosti už okusili.
"Ten druhý... Kakuzu..." začal s povzdechem, "ten se ukázal velice schopně na boj na blízko, nejspíš ovládá zemní techniky podle toho, co jsem viděl, a je jiný než Hidan, ačkoliv stejně tak sebejistý. Také Hidanovi zvládl pomocí jakýchsi svých vláken přišít zpět hlavu. Schválně se nám nepředvedl, musí skrývat nějaká esa v rukávu stejně jako každý z Akatsuki. Přesto... Věřím, že je můžeme zvládnout. Ale záleží to na vás. Předestřu vám různé scénáře, různé plány. Ty si musíte zapamatovat. Pokud zapomenete..." věnoval všem pohled, "jsme odepsaní."
Ino i Chouji kývli. Nebrali to na lehkou váhu, to bylo dobře.
"Silou je neporazíme, to muselo dojít i vám. Jediná výhody, které máme, jsou naše hlavy a mistr Kakashi. Musíme myslet dopředu, musíme je přechytračit. Dokud budou ti dva spolu, hmm, co jsem viděl, sice po sobě neustále pořvávají a nadávají si, ale v boji spolupracují ukázkově. Proto je musíme rozdělit," rozdával další instrukce, po kterých následovalo sáhodlouhé vysvětlování všech možných strategií, taktik, plánů, odchylek, možností, selhání... Dokonce i samotného Kakashiho překvapilo, jak moc dopředu Shikamaru myslí. Někomu by se to zdálo bláhové a zbytečné, když ještě ani neví, zda se jim podaří předchozí kroky jejich plánů, ale ti, kdo toho chlapce znají, vědí, že to má smysl. Bez jeho mozku by se sotva mohli postavit Akatsuki a doufat v přežití.

"Mistře Kakashi, tady je ta věc, o které jsem mluvil," natáhl k oslovenému muži ruku ke konci jejich pauzy, kdy už by měli všichni přesně vědět, co mají dělat. "Jakmile přijde čas, použijte to."
Tím to bylo uzavřeno. Každý věděl přesně, co má dělat, jaký je jeho úkol na bitevním poli a co se od něho očekává. Až na to dojde, budou muset věřit tomu, že Shikamaru vše odhadl správně a že jeho proměnlivá strategie bude fungovat. Stejně jako hrací kameny v Shogi jsou teď ostatní figurkami, kterými posouvá hráč Shikamaru znající jejich schopnosti a dovednosti. Musí mu důvěřovat a splnit své role, jinak jsou odsouzeni k smrti. To si uvědomovali všichni do jednoho, proto byli také rozhodnuti nic nezkazit. Nezávisel na nich pouze jejich vlastní život, nýbrž i životy zbytku týmu a úspěch celé mise.
"Vzhledem k tomu, že jsme stále ještě neucítili jejich přítomnost, soudím, že si zvolili jinou cestu. Co myslíš, Shikamaru?" ujal se opět vedení Kakashi a přelétl pohledem větve stromů okolo.
"Pravděpodobně to tak bude. Myslím, že je jasné, kudy půjdou," souhlasil mladší ninja a kývl na Ino. "Teď je řada na tobě," vyzval ji. Nezahálela a provedla techniku výměny mysli s jedním z poletujících ptáků. Toho pak donutila letět požadovaným směrem. Rozhlížela se jeho očima, řídila jeho let mezi kmeny mohutných stromů a jejich suchými větvemi a pozorně zkoumala každý kousek krajiny. Nesměli jí uniknout.
A pak je uviděla. Dvojice vysokých mužů, jeden s šátkem na hlavě, druhý s potrhaným pláštěm a velkou rudou kosou se třemi čepelemi. Jen pohled na ně ji děsil, když si vzpomněla, co zvládli ti dva napáchat naposledy. V ten moment se maskovaný otočil a podíval přesně na ptáka. Ino to vyděsilo, okamžitě přerušila techniku a vrátila se celá zadýchaná do svého těla.
"V-viděla jsem je... Nejsou od nás daleko, jenom asi hodinu tímhle směrem," vyhrkla hned a vyplašeně mrkala.
"Ino! Jsi v pohodě?" ujišťoval se starostlivě Chouji a znepokojeně se díval na blonďatou kunoichi.
"Jsem, to bude dobrý. Jenom mi přišlo, jakoby... jakoby o nás už věděli," zadívala se neklidně na Kakashiho, ten se však nenechal rozrušit. Tvářil se pořád stejně apaticky jako vždycky.
"Vyrážíme," rozhodl Shikamaru. Vnímal je jenom napůl. Držel v ruce Asumův zapalovač a díval se na něj. Pomstíme vás, mistře, slibuju.

~~~

"Ale ale, tak ty si nedš pokoj, jo?" rozeřval se Hidan a následně se rozchechtal. Nezdál se nijak konsternovaný tím, že je našli. Vlastně to spíš vypadalo, že ho to nadchlo a potěšilo.
"Vážně se chceš zaobírat tou bandou děcek, Hidane?" zabručel Kakuzu jako obvykle znuděně, až dokonce i otráveně.
"A proč ne? Myslím, že tomuhle týpkovi něco dlužím!" chytil svoji kosu a uvolnil ji, aby s ní s úšklebkem ukázal na mladého Naru. Kakashi zůstal schovaný. Zatímco trojice zaměstnávala ty dva, on se jim snažil vplížit do zad. Jedině tak může dostát svému úkolu v jejich plánu.
"Jak myslíš," pokrčil rameny jeho partner, "trocha zábavy asi nezaškodí." Zahýbal krkem, až se ozvalo několikero hlasité křupnutí. V tu chvíli se Shikamaru rozběhl proti nim, hodil po obou kunaiem s výbušným lístkem, oba se jim vyhnuli. Nara na nic nečekal a hodil další dva. Tentokrát v tom ale byla lest. Lístky výbušné nebyly. A jelikož je nabil chakrou, mohl jejich prostřednictvím provést své stínové jutsu. Uvěznil jejich stíny. Ani jeden se tedy nemohl hýbat. Vzal si na mušku Hidana, ovládal jeho pohyby a jeho prostřednictvím zaútočil na jeho vlastního partnera, který jen stěží uhýbal jeho útokům. Ale o nic z toho nešlo, nepotřeboval ani jednomu ublížit, stačilo zahnat Kakuzua do kouta, což se nakonec taky podařilo. Kakashi ho tedy mohl přepadnout ze zálohy pomocí Raikiri, ukrást jeho krev a zabít ho.
To si alespoň mysleli. Kakuzu padl "mrtvý" k zemi. Už už se chtěli radovat, když Hidan spustil proud slov.
"Kakuzu! To si děláš prdel, ne?! Vstávej a nehraj mrtvýho!" houkl po něm. A světe div se, Kakuzu vážně vstal. Nebyl mrtvý. Střelil nevraživým pohledem po svém parťákovi a vypadalo to, že mu něco i řekne, ale rozmyslel si to. Jejich chvilková výhoda, kdy si jejich protivníci mysleli, že je mrtvý, byla kvůli němu nevratně v tahu.
"Myslím, že teď si můžeme hrát doopravdy!" prohlásil a strhl ze sebe svůj plášť. Ten zakrýval zjizvené, mnohokrát sešívané tělo a jeho záda... Záda s několika divnými zvířecími maskami. To ale ještě nebyl konec. Kůže se začala nadýmat a bublat a masky vystřelily ven. Utvořily si vlastní černá mohutná těla, která se postavila vedle svého majitele jako nezdolní ochránci. Jedna z masek však hned praskla a tvor se roztekl. Zbývaly tři. A Kakuzu samotný.
Tohle nečekali. Zůstali beze slova zírat na výjev před nimi. Jak?!
"Tak tohle jsou jeho esa v rukávech..." dostal ze sebe Shikamaru a snažil se co nejrychleji zanalyzovat, co se to právě před nimi stalo. Popíralo to úplně všechno, s čím se dosud setkali. Jenže to i Hidan. "Vypadá to, že... že jsou to jeho životy... Nebo něco na ten způsob," vymáčkl se a zamračil se. Nevypadá to pro ně dobře. "Kakashi ho zasáhl, pro normálního člověka by to znamenalo jistou smrt, ale on se hned zvedl. Přitom jedno z těch stvoření umřelo."
"Máš pravdu, chytrolíne. Jsou to moje srdce, který jsem za tu dobu nasbíral od silných ninjů," potvrdil Kakuzu jeho slova vítězoslavně. "Od tebe, Sharingane Kakashi, si vezmu další srdce, který nahradí to, který jsi zničil," ukázal prstem přímo na jmenovaného muže. Nepřipouštěl si porážku. A to by mohlo být jeho zkázou.
S tímhle nepočítali. Najednou před nimi nestáli dva nepřátelé, ale hned pět. Kakashi nepatrně kývl na zbytek a vyrazil vpřed. Masky proti němu ihned vyrazily, každá fungovala nezávisle na té druhé a nijak ho nešetřily. Jedna využívala techniky ohně, jiná zase blesku. Bylo ale potřeba odlákat ještě jejich majitele, pokud se mu tak dá říkat. Toho se zhostila Ino s Choujim, zatímco Shikamaru šel po Hidanovi. Musel na něj použít několik triků, aby odvrátil jeho pozornost od boje ostatních, až se mu konečně podařilo ho opět lapit do svého stínového jutsu.
"Teď se spolu trochu proběhneme," oznámil mu nevzrušeně, i když trochu zadýchaně chlapec a rozběhl se. Hidan musel kopírovat jeho pohyby, běžel tedy rovnou za ním a nezapomínal mu spílat a velice kreativně proklínat někam do desátého kolena.

~~~

"Kde to do prdele jsme?! Kams mě to kurva dovedl?!" rozječel se, když se Shikamaru konečně zastavil. Stáli uprostřed lesa, tentokrát skutečného, hustého a zeleného. Odpovědi se mu nedostalo. Nara se pouze pousmál, ačkoliv už ztěžka dýchal a čelo se mu orosilo potem.
"Stejně mě budeš muset za chvilku pustit, nemysli si. Už mi to došlo. Pět minut tu techniku udržíš, ale pak musíš povolit," potměšile se Hidan zašklebil. "Čím víc ji používáš v krátkým čase, tím míň kvalitní je a tím má menší účinek na lapenýho," pokračoval dál a myslel si, jak není chytrý, když na tohle všechno přišel. Shikamaru se však i přes to - k Hidanově potěšení - zatvářil znepokojeně. "Takže počítám, že za pár sekund mě stejně budeš muset pustit. A tentokrát už mi neutečeš a připojíš se ke svýmu milovanýmu učiteli," chechtal se, zatímco kolem nich Shikamaru rozvěšoval kovové vlasce s výbušnými lístky.
Hidan pohnul nohou vpřed. Ruce se mu chvěly, jak se snažil odolat technice a zapřít se tak, aby se uvolnil úplně. Mladý Nara po něm šlehnul znepokojeným pohledem, ale nenechal se úplně vyvést z míry. Pouze zrychlil tempo rozvěšování, jako kdyby se to doopravdy snažil, než bude muset stíny stáhnout.
"Moc si zkurveně věříš! Nemáš šanci, ty mrzáku zasraná!" rozječel se bělovlasý a se šklebem šílence se ohnal svým teleskopickým bodcem po chlapci. Shikamaru sice uskočil dozadu, ale úplně vyhnout se mu nepodařilo. Na tváři mu zůstalo seknutí a na bodci ulpěla jeho krev.
"J-jak...?!" vyhrkl a přitiskl si dlaň ke zranění. Za jiných okolností by to nic nebylo, jistě, že ne, vždyť není slečinka a skoro to nebolí, jenže... Jak už věděl, rituál tohohle šílence vyžaduje přesně tohle. Pár kapek krve nepřítele.
"Neříkal jsem to, zkurvenej chytrolíne?! Teď máš po prdeli!" chechtal se Jashinista a během pár vteřin nacvičeným pohybem nakreslil Jashinův znak na zem. Shikamaru udělal několik kroků vzad, klopýtl a spadl na zadek. Tvář si stále zakrýval a vyděšeně na Hidana zíral. Nebyl schopen vstát. Věděl, že teď je konec. Nestihl to. Plán ztroskotal.
Šedovlasý pozvedl bodec k ústům a špičkou jazyka olízl pár kapek krve mladíka před ním. Jeho kůže se vzápětí zbarvila na černo, jen občasná bílá narušovala celistvou černou. Purpurové oči mu svítily zvrácenou radostí, když natahoval ruku s bodcem.
"Vás zasraný chytrolíny nemám rád, myslíte si, že ste sežrali všechnu moudrost světa. No, teďka ti moc nepomohla," vysmíval se Narovi a s posledním slovem do sebe bodec zarazil. Projel jím naskrz, zabarvil se jeho krví a jeho výraz se zkroutil ve slastné bolesti. "Joo, to je přesně ono! Dělej, užívej si tu bolest se mnou!" vyzval mladíka před sebou, ten se však chytil za břicho, vykulil oči a v agónii přepadl dopředu. "To ti patří, bezvěrče zasraná!" odplivl si Hidan před něj a vystoupil ze symbolu. Kůže se mu vrátila do normálu, otočil se k mrtvole zády a udělal několik kroků směrem zpátky.

"Ne tak rychle."
Ta slova ho zarazila. Rozladěně se otočil a zorničky se mu rozšířily překvapením.
"Jaks to kurva moh' přežít?! Čí to byla do prdele krev?!" rozeřval se, až mu přeskakoval hlas. Nic nechápal. Jak to ten zmetek mohl přežít?! Vždyť viděl, jak ho zranil, musela to být jeho krev! Koho jiného by asi tak byla, když tady jsou sami? Odpověď mu přišla okamžitě.
"Moje ne. Tvého partnera," ušklíbl se nevesele mladý Nara a otřel si ze tváře zbytek krve, která tam ještě ulpívala. Pečlivě sledoval, kde Hidan stojí. Cukl rukou a vtom se skryté kovové vlasce i s výbušnými lístky pozvedaly a obemkly Hidana ve smrtícím obětí. "Nemysli si, že jsem nemyslel takto dopředu. Tohle jsem měl naplánované už před dvěma týdny," informoval lhostejně svého nepřítele.
"Ty hajzle! Ty zmetku! Stejně mě nemůžeš zabít! Přísahám na Jashina, že si tě najdu! Za to kurva zaplatíš!" vyhrožoval mu světlovlasý. Shikamaru ho však jen znuděně sledoval. Utvořil další pečeť a pod Hidanem se otevřela jáma několik metrů široká a s bodci okolo. On zůstal viset nad ní a už mu pomalu docházelo, že ho nechce zabít. Chystal mu osud mnohem horší, než-li smrt.
"Toto území patří klanu Nara. Pouze my sem smíme vstoupit, nikdo jiný. Hranice chrání pečeť, můžeš doufat, jak chceš," pokrčil rameny a z kapsy vytáhl stříbrný zapalovač po Asumovi. "Možná si myslíš, že můžeš zabíjet, jak se ti zlíbí. Asi se domníváš, že jsi neporazitelný, protože jsi nesmrtelný. Snad sis nikdy neuvědomil, že tu jsou lidé, kteří se budou mstít. Na tom nezáleží. Budeš trpět za všechny ty, které jsi zabil. A za mého mistra," začal k němu promlouvat. Zněl však lhostejně, bez nějakého zvláštního zájmu.
"Co?! Jo tys byl žáček toho poseroutky tam u Chrámu?" rozesmál se Hidan a očividně se dobře bavil. "Ten se nebyl schopnej postarat sám o sebe! Zabil jsem ho! Probodl jsem ho jak prase na rožeň! A jednou se budete spolu jako bezvěrci smažit v pekle! Jashin vám to vrátí!"
Nara zívl. "Tvého boha se nebojím. A ani ty bys neměl. Měl by ses bát mě."

"Tebe?! A to proč jako?! Jenom proto, že mě můžeš hodit do nějaké zasrané díry? Pche! Jashin mě zachrání!" Hidan si svým tvrzením byl zjevně dost jistý.
"Jashin tě nezachrání," opáčil mu na to mladík jednoduše a nijak se nedal vzrušit Hidanovým cukáním a pořváváním. Věděl, že teď mu už neunikne. Větší trhnutí by spustilo výbušné lístky a rozmetalo ho na kousky. Nebylo cesty ven.
"Záchraní! Jsem jeho nejvěrnější! Stará se o mě! Nenechá mě hnít ve zkurveným lese!" oponoval mu šedovlasý vytrvale, až mu hlas skákal nahoru a dolů. Nechtěl se smířit s tím, že je konec. Prostě ne. Shikamaru sice obdivoval jeho vytrvalost a odhodlání, které by se jinými slovy dali popsat jako zfanatizování, ovšem to by musel umět tyto vlastnosti ocenit. Moc dobře věděl, odkud tyto jeho takzvaně šlechetné vlastnosti pramení, proto necítil ani špetku obdivu. S odporem vepsaným ve tváři ho sledoval a vylovil cigaretu. Jednu z těch po mistrovi.

"Tobě to pořád nedochází, co?"
"Co jako kurva?!"
O čem to ten skrček zase mluví?! Co by mu jako mělo docházet?! Hidana to dopálilo snad ještě víc než samotný jeho přístup k celé té situaci. Mladý Nara mluvil tak klidně, vlastně až znuděně a lhostejně, jakoby mu na ničem z toho snad ani nezáleželo. Z nějakého důvodu to nesmrtelného štvalo. Proč neprojeví trochu emocí? Proč?!
"Teď jsem tvůj bůh já."
Nad tím si Jashinista pouze odfrkl. "Co to meleš, do prdele? Ty můj bůh? Dobrej vtip!" rozchechtal se i navzdory svému rozpoložení a tušení, že z tohohle se doopravdy asi jen tak nevyhrabe.
"Slyšels," trhl rameny mladík a zapálil si cigaretu. "Teď tě mám v hrsti. Já rozhoduju o tvým životě. Jsem tvůj bůh." Jakoby se ho to netýkalo, vyfoukl oblak kouře rovnou na Hidana, který se rozkašlal, a začal cosi nesrozumitelného prskat.
"Nenamáhej se," zarazil ho Nara a povzdechl si. "Možná nezemřeš. Možná jednou zemřeš. Nezáleží na tom. Lépe, když nezemřeš nebo alespoň ne hned. Budeš hnít v téhle díře, budeš cítit, jak tvý tělo provrtávají červi a jak se z tebe stává živý mrtvý. Budeš trpět a budeš si přát, abys byl radši smrtelný stejně jako všichni ostatní. A víš ty co? Budeš v tom sám. Sám se sebou tady budeš trpět. Řekl bych, že zešílíš, ale šílenej jsi už teď dost. Přijdeš i o tu špetku rozumu, která ti ještě zůstala. Doufám, že si to tady budeš užívat stejně jako já pomyšlení, že tady hniješ."
Hidan ho kupodivu nepřerušoval. Poslouchal ho a jeho tvář se stahovala do grimasy děsu. Nikdy by si byl nepomyslel, že skončí právě takhle. Jeho chorá a zfanatizovaná mysl to však odmítala přijmout. Dál se upínala ke svému bohu.
"Ne! To se nestane! Jashin sestoupí semka ke mně a vyzvedne mě z tý jámy hoven! Nebudu hnít! A pomstím se ti, ty hajzle, že sis dovolil říkat si bůh! Zaplatíš za to!" rozeřval se opětovně. Tentokrát v tom bylo něco jiného. Už mu to začalo docházet. Zněl spíš zoufale a vyděšeně než rozzlobeně. Chtěl ho vyplašit, aby ho raději propustil. Shikamaru se však nedal, nic si z jeho výhrůžek nedělal. Věděl, že jsou plané. Že je nikdy nebude moct realizovat.
"Šetři si hlasivky, až budeš mluvit sám se sebou," utnul jeho řeči nekompromisně a zvedl od úst cigaretu. Její konec tlumeně svítil. I to bude stačit. "Řekni sbohem a pozdrav svý peklo na zemi," sykl, než cigaretu hodil rovnou na vrstvu výbušných lístků na Hidanově těle. S pečlivou přesností cigareta dopadla žhavým koncem a podpálila první lístek.
"Ne! Nedělej to! Zabiju tě! Zabiju! Zmrde! Hajzle! Zkurvysy-!" Poslední nadávku nestihl doříct. Jeho tělo zmizelo v jednom silném záblesku a následném kouři. Stěny jámy se otřásly a kovová lanka povolila, takže kusy Hidanova těla popadaly do díry. Některé zasypaly kameny, jeho hlava však zůstala položená na jednom z vrchních.
Mladík přistoupil k okraji a nahlédl dolů.
"Jak jsem řekl, já jsem tvůj nový bůh."

Poté vybuchl i zbytek lístků a řvoucí hlavu zasypaly balvany.

~~~

<< PŘEDCHOZÍ DÍL: III. Naše rozhodnutí <<
>> NÁSLEDUJÍCÍ DÍL: xxx >>
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama