Výlet Fakáčů ~ III. Den první: "S Kisamem už nechlastám!"

21. února 2017 v 21:54 | Cindy


"Utěš ho, utěš ho... Jasně! Jak ho asi mám u Jashina utěšit?! Co si kurva Nagato myslí?! Že ho poplácám po masce na těch jeho zasranejch strupatejch zádech a bude všechno v cajku?!"
"Ale ale, snad se tady někdo nevzteká jak malý děcko, heheh."
"Co to kurva meleš, Deidaro?! Ty máš co říkat, vypadáš jak holka! Hodně ošklivá holka!"
"Tos přehnal, ty kuní ksichte!"
"Pche, sralbotko. Vždyť seš tak levej, že kdybys spadl z lodě, ani bys netrefil vodu."
"Já?! JÁ?! A ty seš zase trapnej jak stěrače na ponorce i s tím svým Jashinem!"
"Jashina-sama do toho netahej, ty vyprasenej chrouste!"
"Kurnik šuplik...!"
"Chceš znát definici blondýny?"
"..."
"Nádherný tělo, chůze jak dáma, škoda, že v hlavě samá sláma!"

V tu chvíli náš DeiDei nevěděl, jestli má být víc polichocenej (za to tělo), nebo nasranej (za tu slámu). Každopádně, už si v dlani chystal výbušný pavoučky. Věděl, že jejich drobounký nožičky Hidanovi nahání husinu. Kdo by to byl řekl. Už je skoro měl, ještě chvilku a bude to... Zatím Hidan prskal další a další nadávky, který však už blonďáček okázale ignoroval, a radši se soustředil na své umění.

"Sežer si tohle!" zaječel, mrskl je po něm a jebl sebou o zem, aby se kryl. Nebyli moc velcí, nemohli mu moc ublížit, ale popálit ho mohli. A taky že jo. Hidan nadletěl, jak kdyby ho kousla chobotnice do zadnice. Ozvalo se prskání a tlumený bouchání ne nepodobný ohňostroji.
"Ty...!"
Dokonce mu z toho došly i nadávky, takže jenom ztěžka sípal a skočil po Deidarovi. Ten mezitím řval cosi jako: "Umění je výbuch! Kdyby to jenom viděl mistr!", takže bylo jasný, že už si ho nevšímá. Následně skončil na zemi, uvězněn pod Hidanovým těle ("Seš těžkej jak tibetskej jak!") a hystericky řval na celý kolo.

(Mimochodem, taková malá vsuvka - celý se to odehrávalo na chodbě před pokoji ostatních, kteří už si pokládali otázku, zda je bezpečné z nich vycházet, načež si každej sám pro sebe vyhlásil stupeň nejvyššího ohrožení a válečný stav, přičemž chodba je první a hlavní fronta.)

"Vždyť to říkám, seš srab! Bez těch svejch kačeřích hoven nejseš nic!" pustil se do něho. Přistál na něm obkročmo, přišpendlil ho k zemi a chytil ho pod krkem. Dost agresivně při tom cenil zuby jak nasranej buldok, jen ty litry slin chyběly.
"To... není pravda!" zachrochtal Deík a snažil se jeho ruce odtáhnout. Ovšem marně. Cukal nožičkama jak beruška na zádech a pomaličku rudl. Hidan byl nemilosrdnej a chtěl se pomstít. Tahle mužská napodobenina Bárbí mu lezla krkem víc než Itachiho top song Barbie Girl.
"Že ne?" vítězoslavně se jeho sok ušklíbl, když viděl, jak DeiDei postupně mění barvy jako to jeho háro. Před chvilkou byl rudej jak paviání prdel, teď už se podobá spíš miniprasátku.

Vtom (těžko říct, jestli Jashinudík nebo Jashinužel) byly jedny dveře rozraženy čísi mocnou nohou. Někdo to asi už nevydržel a jal se vrhnout do první linie. Co však spatřil na zemi, nemohl očekávat ani nejostřílenější z nejostřílenějších Jiraiya (Zvrhlý poustevník se mu neříká pro nic za nic).

"Šéfiku! Voni tady na chodbě dělaj tam to! Cos říkal, že je zakázaný na veřejnosti!"

Zápasící (uznávám, z toho úhlu to mohlo vypadat podezřele - oba dva funící hůř jak parní válec v létě, Hidan do půl těla nahej jako vždycky plus a Deidara s potrhaným a napůl svlečeným pláštěm) dvojka se zarazila a pomalinku zvedla své zraky vzhůru.

"Asi budu zase blinkat..." zaskučel Kisame, afektovaně si přiložil dlaň k pusince a dělal, že se dáví. Hidí akorát pozvedl obočí, jestli si jako dělá prdel, nebo to myslí vážně. Nicméně blonďáčka ze sevření nepustil, dokud se ven nevyřítila Konan s foťákem. Následoval ji Nagato s nanejvýš pohoršeným výrazem a byl připraven oba dva hříšníky pokárat.
"Kisame, nevopruzuj a nezavaz, máš tlustý sklo," vybafla na rybáka a začala rychle zaostřovat, než se ti dva rozpletou.
"Ta se jednou ufangriluje," plácl se do čela (další perfektní facepalm!) Nagato s těžce srsly výrazem. Bránit jí v tom nehodlal, byla to jedna z jejích radostí. Kisame se (při představě lososa na grilu) radši zdejchl. Asi přece jenom zase blinkal.

"Co sem vám říkal?!" zahromoval Nagato, jakmile si jeho beruška pořídila dostatek snímků ze všech úhlů. Teď má důkaz, že to ti dva spolu táhnou!
"Ale on si začal!" ohradil se Hidan a reflexivně stiskl Deidarův krk ještě o něco víc. Chudáček, lapal už po dechu jak kapr v mělké kaluži a nabíral už mírně nafialovělý podtón.
"To... teda... ne!" zachroptěl slabě, přesto co nejdůrazněji si mohl dovolit.
"Pusť ho! Si myslíš, že se mi chce Sasorimu zas hledat novýho parťáka? Když si ho nezabije sám, zabije ho někdo jinej, fakt mazec tohle..." štěkl a začal si pro sebe podrážděně mumlat a vypočítávat všechny, který už Sasori proměnil na svý loutky do svýho představení Pinocchio, jak ho neznáte!
Hidík tedy (pod nátlakem) povolil sevření, ale ke vstávání se neměl. DeiDei se aspoň mohl zase nadechnout. Sám se chytil rukama za svůj líbezný krček a hltavě se nadechoval. Přehrával, vždycky byl děsná drama queen. Pak s posledními zbytky sil ze sebe šedovláska odvalil a postavil se na nohy.
"Ty kuří zadku! Co když budu mít modřiny?!" pustil se nelítostně do Hidánka, jen co popadl dech.
"To si piš, že budeš, ty megaprde," zasyčel jízlivě v odpověď jeho oponent.
"Víš co?! Nevíš, co?! Já taky vlastně ne... uh," blonďáček chtěl zase zaperlit nějakou peprnou nadávkou, avšak mu došel dech a rozkašlal se. Mezitím Hidan využil příležitosti a zase se do něho pustil s grácií a originalitou mu vlastní.
Nagato toho měl právě tak dost.
"Oba dva sklapněte, hádáte se tady jak babky na tržnici!" okříkl je, až se zachvěly dveře v pantech. Oba zmlkli a zadívali se na něho. Uraženě, naštvaně, ale taky překvapeně. "Deidaro, běž si dát lázeň, ať se zklidníš. A ty, Hidane..." povzdechl si. Co má udělat tady s tím... ani ho raději pojmenovávat nechtěl. "Co kdybys nachytal pár veverek, obětoval je a pak jsme je rituálně snědli k večeři?" Bylo to dost zoufalý, jediná věc, která ho v tu chvíli napadla. Ale Hidího to rozzářilo. Na Bárbínu zapomněl a nadšeně začal na souhlas přikyvovat. Nakonec odtančil jako primabalerína kamsi do pryč. Nagatovi se ulevilo. Má je z krku.
Prozatím.

~~~

"Ách!"
Jeskyní se rozezněla ozvěna, kterou DeiDei nečekal. Zaraženě se rozhlídl. Snad to nikdo neslyšel... Ponořil se do teplé vody, sedl si na opracovanej kus šutru a opřel se. Blond vlasy měl stažený ve vysokým drdůlku, aby se mu náhodou nenamočily. Kdo ví, co by tahle sirná, minerální, Jashin ví jaká voda udělala s barvama na jeho ofince.
V pohodičce si tak ležel, oči slastně přivřel a nechal teplo proudit svým tělem. Zapomněl na toho idiotskýho Jashinistu, na to, že ho mistr nikdy nebude milovat, a dokonce i na modřiny na krku.
Žbluňk.
Do vody někdo vešel k němu.
Pootevřel očko, aby zkontroloval, jestli to není ten debil, kterýmu se nějak povedlo obejít Nagata.
"Héj! Co tady děláš tak sám?" zubil se na něho jeho rybí kolegáček svým žraločím... úsměvem? V obou rukách držel láhev saké, pochopitelně byl asi tak, jak ho pánbůh (nebo taky božská pramáti Piraňa, co já vím, co on uctívá) stvořil, a nadšeně se tlemil.
"Dáš si?" nabídl mu jednu z lahví.
Tak on hodlá chlastat? Jeho žaludek nevydrží ani cestu busem, aniž by se nepoblil, a chce chlastat? Chlapec má asi odvahu, napadlo DeiDeie. Ale proč ne. Třeba když se sežere pod obraz, nebude muset na večeři (veverčí polívka, veverčí ocásky na rožni a specialitka šéfkuchaře veverčí oči a jazýčky).
"Dej to sem," natáhl se po lahvi a hned si vydatně lokl. Chodící sushi ho spokojeně pozorovalo a hned ho taky napodobilo. Jenom ještě vydatněji.
On fakt chlastá jak ryba, pomyslel si blonďáček. Cítil se býti vyzván, a tak se napil ještě víc. Nenechá se přece tady tím rybím prstem ponížit, no ne?!
"Nó, hele, kámo. Co to bylo na tý chodbě s Hidanem?" Kisamemu se zarděly zlehka tváře (ve výsledku měly barvu podobnou malině, drobná poznámečka).
"Huh?" trošku nechápavě natočil hlavinku na stranu Deík. "Jo to!' zatnul zlostně zuby. "Začal se do mě zas navážet! A mlátil mě!" fňukl. Alkohol na něho měl téměř instantní účinky.
"A ty ses jako nebránil?" nechápavě mu pohled oplatil.
"Bránil! Jenom je..." škytl, "moc silnej."
"Aha..." zamumlal kolegáček a nějakou chvilku zase mlčel. Už v sobě měl minimálně půlky svý flašky. Zato DeiDei tak třetinu a už se mu všechno totálně motalo a splývalo dohromady, popřípadě rozplývalo.
"Kde se tady vzal ten druhej?" zamžoural na Kisameho a chabě ukázal do prostoru kamsi vedle něho. Sushi se na něho podívalo jako na blba, ale nakonec pochopilo a zakřenilo se.
"Napij se," vybídl ho s podmanivým úšklebkem a sám se příkladem napil. Jak to, že se ještě nepoblil, blonďák nechápal. Ale napil se, přesně jak mu řekl. Už mu unikaly Kisameho úsměvy a výrazy, který by mu jinak daly jistotu, že rozhodně něco chystá.

~~~

"Beruško? Myslíš, že byl dobrej nápad tam posílat zrovna Kisameho?"
"Jasně, že byl. Kisame se nedá opít, miláčku, proto jsme ho tam vyslali. Stačí, když naši Bárbínku trošičku přiopije a pak ji pošle na správné místo..."
"A co když se to mezi nima tím zhorší?"
"Nejdřív možná jo, ale uvidíš, že to dopadne dobře. Je to tam mezi nima, víš, že já to vždycky poznám."
"To máš asi pravdu."

Ženským není radno (a nemá to cenu) odporovat. Zvlášť když je to vaše přítelkyně a zarytá yaoistka. To už se Nagato za tu dobu naučil. Konan si pojede svoje. Ovšem, a to jí musel uznat, měla ve valné většině případů pravdu.

~~~

"Jenom pojď, neboj se. Zavedu tě k tobě na pokoj," ujišťoval Deidaru a vlekl ho zabalenýho jenom v županu s Akaťáckým vzorkem směrem ke dveřím pokoje.
"Sasori-danna! Už jdu!" zahulákal a připitoměle se uchechtával.
"Neječ! Ať je nevzbudíš," napomenul ho tiše Kisame a táhl ho dál.
"Ale to není můj pokoj," zažblebtal DeiDei a hrozivě se zakymácel. Byl by zaútočil na podlahu, kdyby ho rybák nezachytil.
"Neboj, je to on, padej dovnitř," zaculil se a opatrně otevřel dveře, aby dovnitř blonďáčka strčil. Chviličku zůstal stát a poslouchal. Ticho. Hrozivý ticho. Načež se ozvalo tlumený žuchnutí, nadávání a skoro holčičí chichot.
"Sasori-sama," ozvalo se rozverně.
"Uhm? Ino?" Tentokrát rozespale.
Kisame věděl, že má vyhráno. Ještě kolem něj prošel nasupenej Kakuzu a mumlal si pod maskou, že v tom bordelu teda chrápat nebude, že si radši ustele vedle Orouše či co. Sushi si oddychlo. Mise splněna.

~~~

"Sasori-sama, copak děláte v mojí posteli?" chichotal se DeiDei. Ve tmě a ožralýmu mu Hidan připadal jak Sasori, i když si ve výsledku nejsou vůbec podobní.
"Ino? Seš to ty? Já jsem věděl, že neodoláš!" dostalo se mu nadšené odpovědi. Hidík to bral jako sen. Začal kolem sebe šmátrat rukama, dokud nenahmatal Deíkovu hlavu s hustýma a dlouhýma vlasama a copánkem. To musela být Ino, letošní miss Konohy. Přitáhl si ho do náruče. To, že je to náš blonďáček, netušil.
"Konečně jste si mě všiml, mistře!" zacvrlikal Deík, ale to už Hisan tiskl svoje rty na jeho a pro zbytek noci ho definitivné umlčel.

~~~

Kurva.
Pročs to pil?
Co se do prdele stalo?
Kde to seš, ty idiote?
Sasori?

Ino...
Bylas dokonalá.
Kde ses tady jenom vzala.
Ino?
Ino!
No do psí řiti...

Z postele se vyřítila osoba směrem, jakým tušila koupelnu. Okamžitě začala blít rovnou do záchodové mísy všechno, co šlo. Hidánek měl stále zato, že je to Ino, a tak ji nechtěl rušit v tak kompromitující situaci. Až v momentě, kdy se náš blonďáček vrátil, zesinal.
"Co ty tady kurva děláš?! Kde je Ino?!" obořil se na něho zamračeně a napřímil se pod peřinou. Pod tou byl mimochodem úplně nahej.
"Jaká Ino, ty tchoří vocase?" zaskučel otráveně zezelenalej DeiDei. O čem to do háje mele?
"Včera večer přišla Ino a..." spustil šedovlásek, jenže mu začalo v hlavě šrotovat. Ne. To se nemohlo stát. To se nestalo! Nevychrápal se s...! To musí bejt nějakej hnusnej omyl.
"Žádná Ino tady nebyla, tím jsem si ještě docela jistej," podotkl odmítavě a znaveně se opíral o futra dveří do koupelny naproti Hidanově posteli. Ten se nakláněl dopředu, civěl na toho, s kým prej strávil noc, a totálně ztuhl.
"To si ze mě děláš prdel, Jashine..." zaskučel. "To teda ne! To se nestalo, slyšels?! Mezi náma nic nebylo, jasný?! Opovaž se vo tom ceknout!"
"O čempak?"
Ode dveří se rozezněl slaďounkej hlásek. Konan.
"Ještě tys tady chyběla! Táhni, potvoro! Tys to beztak narafičila..." začal štěkat Hidík i po ní. Deidara se důstojně odporoučel zpět do koupelny dál dávit. Tentokrát nad představou sebe a Hidana při... ani to nechtěl vyslovit.
"Nečum tak na mě, vypadáš jak čokl s poruchou slinných žláz," zasyčel ještě k modrovlasé, která tedy ublíženě zase odkráčela. Uvnitř se však nadmíru radovala. Je to na té nejlepší cestě!

~~~

<<< Předchozí část (II. Pokoje: "Já budu s Adélkou!") <<<
>>> Následující část (IV. Den druhý: "Flaška je hra na ho*no!" 1/2) >>>
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama