Výlet Fakáčů ~ I. Jak to celé vlastně začalo...

20. února 2017 v 18:45 | Cindy


"Co jsme dostali Kyuubiho, je tady kurevská nuda," zasténal dost zoufale do půl těla svlečený muž s šedýma ulízanýma vlasama. Ležel obráceně na gauči, takže byl hlavou dolů a rukama rozhazoval kolem v přívalu nevybité energie.
"Nemrč furt," okřikl ho jeho partner se zamaskovanou tváří a tmavou posešívanou kůží. Seděl u stolku a na něm měl úhledně seřazené hromádky bankovek. Hidan nikdy nechápal, že ho furt baví je přepočítávat pořád dokola. Ochotně si na to ovšem zvykl, protože měl díky tomu aspoň klid. Většinou.
"Mi říkej, že tě to furt ještě baví!" rozkřikl se a vyskočil na nohy, přičemž zuřivě šermoval rukama. "Konan se stala královnou nailartu na Konohatůbu, Nagato volnočasovým modelem, Deidara překonal i toho buzeranta Guye Tanga v hairstylingu, Itachi je nejznámějším zaříkávačem zvířat a hraje syna Severuse Snapea, Kisame se odstěhoval na Hawai, kde je zkurveným mistrem světa amoleta v surfování, Zetsu si zařídil vlastní floristickou soutěž známou až v prdeli nad Konohou, Sasori vymyslel loutkový divadlo populárnější než zasranej Spejbl a Hurvínek, Orochimaru získal titul Slizák roku posedmý po sobě, ty ses stal ministrem financí - i když teda naprosto nechápu, jak tě někdo při smyslech mohl pustit ke svým prachům - a co já?! Hniju tady... S tebou," probodl ho - bohužel - jen očima. Při každým člověku zvedal postupně prst po prstu, dokud nedošel do deseti. Kakuzu se na něho ani nepodíval, což Hidana rozčílilo ještě víc, takže přestal šermovat rukama a uraženě si je založil na hrudi.
"Mám toho dost, jede se na zkurvenej vejlet! A pojedou všichni!" prohlásil po chvíli ticha. Kdoví, jaká veverka mu nakukala ten nápad před tím, než ji obětoval. Tím už si zajistil pozornost svého někdejšího partnera ve zbrani a svého současného spolubydlícího. Jako, spoustu lidí by mohlo zajímat proč tahle dvojka zůstává pořád spolu, i když se zcela zjevně navzájem nesnáší. Ale to je příběh na jindy. Stručně řečeno, nikdo jinej je za spolubydlící nechtěl a Kakuzu je moc velkej škrt na to, aby bydlel sám a platil celej nájem.
Kakuzu taky už začínal tušit, kdo to zacáluje.


"Slyšel jsem, že ve Vodopádový zemi otevřely nějaký nový lázně nebo co. Těm jsem ještě svoji víru nepředstavil, mohl bych se tam usadit..." mumlal si už jen tak pro sebe se spokojeným úsměvem Hidí. Maskovaný pomalu zvedal jeden prst po druhém podobně jako před chvílí šedovlásek. Přepočítával, na kolik to přijde. Finální částka se mu ani trošičku nezamlouvala, což ale neznamenalo, že samotný nápad výletu se mu nelíbil. Vlastně spíš naopak, ale před Hidanem by to v životě nepřiznal. By se radši do země propad.

~~~

Ať už to znělo sebeneuvěřitelněji, výlet se měl fakt uskutečnit. Všichni členové Akatsuki se sešli v celý svý parádě. Kisame na sobě měl ještě sluneční brýle, zpod černého pláště s rudými obláčky mu vyčuhovala košile s hawajským vzorem a přes rameno nesl Samehadu, kterou používal jako svoje věrný prkno. Itachi se ukázal s novým sestřihem, copánek mu někam utekl a nově měl už jenom mikádo kvůli větší podobnosti se svým drahým tatínkem Severusem, ale podobal se spíš Sněhurce díky skupince zvířátek všeho druhu, která za ním s tupými výrazy cupitala/letěla (asi zhypnotizovaná jeho nezměrnou krásou... ehm, fajn, tak né no, byl za tím sharingan - jako u všech jeho ženských předtím). Sasori vypadal pořád stejně, což se však nedalo říct o jeho bývalém partnerovi. Deidara své krásné blond vlásky (vlastně naštěstí jenom ofinu) obohatil o křiklavě růžové žíhání střídané modrou a fialovou, takže vypadal víc jak ženská než předtím. Nagato našel svůj styl - pod pláštěm ukrýval koženou bundičku s hustou světlou kožešinou na okrajích a zbytek sestávající z opasku s masivní zlatou sponou a upnutých legín nešel díky Jashinovi vidět. Konaniny nehty zářily více barvami než Deidarova ofina, to už bylo sakra co říct, ale byla na ně patřičně hrdá a všem je cpala pod nos s tím, že už se nemůže dočkat, až jim zase všem nalakuje nehty jako kdysi za starých dobrých časů. Orochimaru nabyl nového rozměru slizkosti a táhl se za ním Kabuto s výrazem totální fangirl, čímž sklidili pár zmatených, tázavých, ale i posměšných pohledů. Ani tak se tahle dvojka nemohla rovnat se Zetsuem, který si s sebou dotáhl obří květináč (otázkou je, jak ho tam dostal, když nemá ani ruce) s ještě větší masožravkou se slovy, že konečně našel lásku svého života. Nikdo se na nic neptal, nikdo nechtěl znát podrobnosti. Stranou ode všech stálo Šest sfér Peinových jako takoví tiší bodyguardi Nagata (což je pravda!).
Řízení jejich obřího vozu bylo milostivě přenecháno Itachimu, dokonce i Hidan uznal, že by se jeho sharingan mohl hodit, kdyby náhodou hrozila havárie, ačkoliv uraženej Nagato kolem sebe i tak prskal nadávky typu, že stejně je slepej jak patrona. Nicméně, nakonec přece vyjeli a výlet oficiálně započal k nevíře všech zúčastněných.

"Ne, na to zapomeň! Nepotřebuju se nechat sežrat nějakou radioaktivní kytkou hned na začátku!" ječela Konan po Nagatovi, který jí velice zdvořile navrhl, aby si sedli před Zetsua a jeho novou... přítelkyni? A obhajoval to tím, že ji chce blíž poznat, což jeho modrovlasá přítelkyně, nachystaná na natáčení nového videa o tipech na lakování nehtů za jízdy, bez debat zavrhla.

"Vždyť ti to říkám, Kisame! Sedadla za řidičem jsou ta nejbezpečnější v celým autobuse," utěšoval Itachi svého drahého kamaráda, který byl z jízdy dost na prášky. Itachi ho tlačil dopředu, kde ho donutil si sednout k oknu a dívat se ven z okýnka.
"Nooo, já bych si tím nebyl tak jistej. Jsem slyšel, že je to přesně naopak," ozvalo se zničehonic. Byl to Hidan, zákeřně se šklebil a opíral se zezadu o opěradlo Kisameho sedadla. Itachi ho za to častoval pohledem "ještě slovo a zabiju tě", což vypadalo s aktivovaných sharinganem tak desetkrát hrozivěji. Ne že by to Hidana vyděsilo.
"Jak myslíš," pokrčil rameny a zapadl na svoje sedadlo, zatímco Severusův syn... pardon, Itachi sedl k volantu a naposledy přeběhl očima všechny v autobuse, jestli v klidu sedí a jsou připraveni. I kdyby nebyli, dupl na plyn a bleskovou rychlostí vyrazil kupředu. Jeho sebevědomí mělo důvod - každou nehodu by mohl předpovědět dopředu, takže si byl jistý, že by jí stihl včas zabránit.

"Takže, tip číslo jedna. Najděte nějakou rovnou plochu. Dost dobře funguje takováhle podložka, ale poslouží i přítelova záda, když jste v nouzi," mluvila do kamery Konan a s nadšeným úsměvem strhla Nagata tak, aby měl hlavu někde mezi svýma nohama a záda měl rovná. "Tak, teď máme pracovní plochu, přistoupíme k tipu číslo dva. Abyste nic nezašpinili lakem a nenaštvali tím řidiče či majitele vozidla," mrkla rychle směrem, kterým seděl Kakuzu, doufajíc, že jí její zábavičku nezatrhne pro jistotu rovnou, "roztáhněte kolem nějakou plachtu, třeba takovou," vzala kus plastové a pěkně obrovské plachty, kterou roztáhla přes Nagata, okolní sedadla a prakticky všechno. Kakuzu si jí nevšímal, zase přepočítával jejich peníze a vymýšlel pokerovou taktiku, kterou hodlal během některýho z večerů uplatnit.

Každý se tedy zařídil, jak jen dovedl.

Hidan, jelikož dostal zákaz otravovat Kisameho a děsit ho historkami o dopravních nehodách, se přesunul na sedadlo za DeiDeie, který si zrovna kontroloval svůj účes. Blonďáček si ho však nevšiml a vytáhl si tubu s barvou, tentokrát odstín "Žhavé slunce", což měla být taková ta hodně výrazná oranžová přecházející až do červené. Do misky jí část vytlačil a rozmíchal s kondicionérem. Teda, aspoň Hidan měl zato, že to je kondicionér. Jediné, co z prostředků na vlasy znal byl kondicionér, gel a lak (překvapivě). Zaujatě sledoval jeho počínání opřenej o opěrku sedadla tak, aby nebyl vidět v odrazu zrcadla, které si Deidara přilepil jílem k sedadlu před sebou. Natáhl si rukavice (barvu na vlasy ve svých rozkošných pusinkách v dlaních by fakt nechtěl) a barvu rozmíchal, aby si ji mohl následně začít roztírat po předem oddělené části ofiny. Ano, myslel opravdu na vše, pravej expert se holt pozná. Špičku jazyku vystrkoval mezi rty, jak se pekelně soustředil, pomalinku nabíral barvu, zvedal štětec a...
"Ani ta barva není tak žhavá jak ty," ozvalo se zezadu napůl zákeřně a napůl provokativně. Konečně se mu totiž podařilo rozluštit název barvy na její tubě. Deidara sebou cukl, štětec si zabořil i s barvou do oka a začal pištět, máchat kolem sebe rukama a nadávat hůř jak Hidan, když se fakt nasere na Kakuzu. Ten na něho zůstal zírat jak opařenej.
"Hidane!" štěkl Kakuzu. Přesně věděl, která uhodila. Takhle do sebe ti dva ryjí pořád a většinou to bývá právě on (anebo taky Sasori), kdo je od sebe odtrhává. (Zčásti z nikdy nepřiznané žárlivosti, zčásti, protože jim často lezou doopravdy na nervy.)
"CO?! Nic jsem neudělal!" ohradil se okamžitě uraženým vysokým hláskem. "Ještě jsem ho pochválil," uculil se na jančícího Deidaru.
Konan to celé mlčky sledovala, ale jisté nadšení na ní (jako na správné fangirl a shipperce) bylo znát. Dokonce přerušila i natáčení svého videa a urputně potlačovala natěšené úsměvy. Ti dva se prostě musí porvat!

"Itachi? Itachi! Mně se asi chce blinkat!" sténal kdosi zepředu. Kisame, jak jinak. Jeho partnerovi to bylo víc než ukradený. Zpíval si nečekaně vysokým hláskem Barbie Girl a do rytmu poskakoval na sedadle.
"Ale já to myslím vážně! Poblinkám se... Na ty krásný nový potahy v královské modři..." zaskučel, protože ho nikdo nebral na vědomí, přičemž očividně už jen silou vůle vládce moří Poseidona držel příval bůhvíčeho (vždycky se řešilo, co vlastně Kisame jí - přečtěte si filler). Teď vypadal spíš jak zkažený sushi. Ne že by i normálně měl zdravou barvu...

"Itachi! Okamžitě zastav!" vřískl Nagato, který usnul na skle okna autobusu a u koutku mu tekla ještě slina. Všeobecná vřava a ruch ho probudili a jemu se to vůbec nelíbilo. Itachi v ten moment šlápl na brzdy, až všichni poskočili minimálně o jedno či dvě sedadla dopředu (připomeňme si na Harryho v Záchranném autobuse). DeiDeiovo bebí se tím ještě zhoršilo, Konan se rozlila půlka laků ("Přísahám, že ti za to už nehty nenamaluju, Itachi!"), Kakuzu začal hystericky pořvávat, že takhle se všechny prachy poztrácí, než tam vůbec dojedou, Hidan se přišpendlil k sedadlu a potichu si pro sebe mumlal ty nejhorší možné nadávky a Sasori dělal, že tam není a že nikoho z nich nezná (což mu upřímně moc nevycházelo - proč asi). Orochimara s Kabutem po většinu cesty nikdo nespatřil, neslyšel ani neucítil (a že by měli děkovat Jashinovi za chameleoní jutsu, protože to, co se odehrávalo na zadních sedadlech, vidět nechtěli). Zetsu se věnoval cukrování s, ehm... přítelkyní a už z ní pomalu i zapustil první kořínky.

Nicméně, Kisame vyběhl ze dveří ven po předlouhém a zákeřném boji. Itachi totiž odmítal otevřít druhé dveře, že prej jsou pokažený nebo co. Za což ho Hidan častoval salvou zcela nových a kreativních urážek, že co za "zkurvenej šunt" to koupil. Itachi to nevydržel, začal z toho vinit Kakuzu, kterej mu prej nedal dost peněz, aby koupil novej, a přitom zápasil s palubní deskou autobusu. Konan konstantně házela facepalmy a Nagato, kterej zase stihl usnout, se pro jistotu neodvažoval zase probudit. Jeden velkej zmatek.
Dveře se však přece podařilo otevřít, většina našich výletníků se vyvalila ven - teda až na Nagata (chrápající v poloze "na zubaře" - tedy s otevřenou hubou, z níž se naštěstí nelinul žádný nelibý zápach), Hidana (nabodnutej k sedadlu), Kakuzu (hledající drobný pod sedadlama) a starouš Orouš s Kabutem, po kterých nebylo ani vidu ani slechu.

Konan se dala do kontrolování škod, který napáchalo Itachiho prudké zabrzdění, mezitím co se s ní každá z Peinových Sfér snažila flirtovat a nabízet pomoc. Kisame někde blinkal v lese, načež zkoumal, co to vlastně sežral - žraloci jsou trochu jak hroši, taky zhltnou cokoliv a pak se divěj, že jim je furt blbě a maj žaludek jak na vodě. DeiDei si v nebližším potoce vymýval oko, teda do chvíle, kdy zjistil, že je to ten potok, do kterýho se jeho žraločí... kolega vyblil.

"No to si ze mě děláš prdel, Hidane!"
"Když ale já jsem musel...!"
"Úplněs zničil potahy! Víš, kolik to Kakuzu stálo!"
"Pfff, ten za to nedal ani hovno."
"Já jsem to slyšel!"
"No co, neříkej mi, že to není pravda, ty držgrešle..."
"Jaks mi to řekl, ty smradlavá, nechutná, rozežraná mrtvolo?!"
"Drž-gre-šle! Anebo taky zasranej, zkurvenej lakomec! Vyber si."
"Počkej, až zas budeš chtít něco zašít. Se na tebe vyseru a budeš už nafurt nosit hlavu v kufříku!"

Po tomhle Hidanovi sklaplo. To by vážně nechtěl. Navíc Kakuzu uměl sešívat nejlíp ze všech... sešívačů, tak. Ale neskutečně moc ho sralo, že proti tomu už mu nemůže nic říct. Kakuzu tyhle výhružky myslel vážně. Tak si zase jenom uraženě založil ruce a nabručeně začal pohledem zabíjet sedadlo před sebou.

~~~

Teď však přeskočme o pár hodin (a zlomených nosů, vyblinkaných dopravních značek, litrů Deidarových slz a Konaniných laků) dopředu.
Je to k neuvěření, ale naše roztodivná skupinka na místo opravdu dorazila a (většinou) v jednom kuse. Jenom Hidan skončil s ufiknutým prstem, což měl na svědomí pomstychtivej blonďáček a jeho kunai. Původní plán po tom, co mu ho Kakuzu odmítl zase přišít, bylo pohřbít ho v miniaturní rakvičce. Jakmile si však maskovaný uvědomil, jak jsou pohřby kurevsky drahý, došel k závěru, že to přišití nezní tak špatně.

A to je prosím konec první části.

~~~

<<< Úvod <<<
>>> Následující část (II. Pokoje: "Já budu s Adélkou!")


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama