Hon na jelena: III. Naše rozhodnutí

27. února 2017 v 18:19 | Cindy


Vidět ho tak odhodlaného a rozhodnutého bylo něco, co Temari ještě nikdy nezažila. Naprosto ji to vyvádělo z míry, nechápala, kde se to v něm tak najednou vzalo. Netušila, že něco takového jako smrt mistra v něm probudí touhu něco dělat. Asi to jenom poukazovalo na to, jak moc ho celá ta věc zasáhla. Ale Temari ho chápala. Sama - a nebylo to zase tak dávno - málem přišla o zbytek svého týmu, o své bratry. Nejdřív únos Gaary, pak Kankurou, který se vydal členy Akatsuki pronásledovat. Nebýt Listové a pomoci, kterou jim poskytla v podobě týmu Kakashi a týmu Gai... Byla by ztratila obě dvě osoby, které jí byly nejbližší.
Proč na to teď myslí? Je to pryč. Smrt k životu shinobiho přece patří. Každý den, na každé misi mohou předpodkládat, že jim bude hrozit nebezpečí, že to může skončit špatně. A přesto si to vybrali. Přesto v tom pokračují, ačkoliv ví, kolik bolesti je nevyhnutelně potká. Bylo by absurdní myslet si, že mohou být ninjou a vyhnout se smrti, zraněním a smutku. Stejně jako překrásná růže má trny, které mohou způsobit bolest...

"Shikamaru... Proč to děláš..." procedila mezi zuby a podívala se ke svým nohám k zemi. Povzdechla si. Věděla, že bude muset Konohu brzy zase opustit, nemůže si dovolit větší zpoždění. Alespoň mu konečně naznačila, jak by to mezi nimi mohlo být.
Procházela se ulicemi vesnice mimo její střed. Tam, kde nebylo tolik lidí a kde měla klid přemýšlet. Nakonec došla až k mostu, ze kterého byl výhled široko daleko. Poupravila si vějíř na zádech a opřela se o zábradlí. Sepnula ruce a propletla si prsty. Šel by na vlastní pěst? Odhodlal by se? Ne, to není jeho styl. Možná bude chtít jednat, ale i po tom všem přece je týmový hráč. S jeho hlavou mu musí dojít, že sám by nic nezmohl a akorát by se nechal zabít taky. Ne, sám rozhodně nepůjde. Jenže měla velké pochybnosti, že by mu Tsunade-sama dovolila jen tak jít po jejich stopě, aby pomstil svého mistra. Nějak ale tušila, že Shikamaru si poradí. On si vždycky poradí...
Nepochybovala o tom, že je schopný shinobi. Obávala se jen jednoho. A to, že se nechá zaslepit city. V souvislosti s tímhle chlapcem to znělo téměř hloupě a naivně. Každý, kdo ho alespoň trošku znal, moc dobře věděl, že city a pocity jsou pro něj neprobádané pole a také věc, které se snaží vyvarovat právě proto, že zaslepuje mozek a rozum. A také jsou hrozná otrava, v neposlední řadě. Od začátku věděla, že i přes jeho pasivní přístup ke všemu s ním budou problémy a starosti. Možná právě kvůli tomu.
Bude se muset ohlásit Páté, kdyby potřebovala zkontaktovat Gaaru a musí ji informovat o tom, co nového zjistila o Akatsuki na své misi.

~~~

"Chcete to udělat stejně jako já."
Oblak důvěrně známého cigaretového kouře zahalil trojici ninjů s truchlivými výrazy a pokleslými rameny. Stáli na cvičišti, kde kromě nich bylo pusto a prázdno. Obloha se opět zatáhla a tmavá oblaka nemající konec ani začátek slibovaly další déšť.
"Musíme to udělat!" Ino se napřímila a odhodlaně se podívala na oba chlapce. Chouji s sebou výjimečně neměl žádné jídlo, nic nechroupal a plně se soustředil.
"Převálcujeme je! Zaplatí za to!" přizvukoval k tomu, co řekl Shikamaru. Tým se jednohlasně shodl. Najdou je, vyhledají a zničí. Nehledě na to, jak silní jsou, trio Ino-Shika-Cho se rozhodlo a ustoupit se nechystalo. Přesvědčit Hokage bude na tom to nejmenší.
"Fajn," vydechl Nara a zahleděl se k obloze. Konečně se mu trochu ulevilo od toho tíživého pocitu, který ho do té chvíle skličoval. Nedovedl jen tak sedět. Výjimečně měl nutkání něco dělat a jeho cílem byl Hidan a Kakuzu, ti, kdo mohli za Asumovu smrt. Už měl přede připravený plán, do posledního detailu. Měl možnost pozorovat Hidana při boji, znal jeho silné a slabé stránky, pochopil jeho styl boje a věděl, o co mu při něm jde. Hodně z jeho rituálů mu zůstávalo skryté, ovšem to nebylo na škodu. Věděl, že potřebuje krev člověka, s nímž se chce propojit, aby vykonal rituál. Věděl, že jakmile se propojí, jakékoliv zranění se projeví na obou z nich. Až na to, že Hidan je nesmrtelný. To byl problém. Ani useknutá hlava mu nebránila v pohybu. Pořád měl kontrolu nad tělem, až to bylo neuvěřitelné. Stále se hýbal a nezneškodnilo ho to. I to ovšem vyřešil. Není to bůh, neumí se sám regenerovat. I tomu tedy měl přizpůsoben svůj plán. Jediné, co ho mohlo zhatit, byly možné schopnosti toho druhého maskovaného. Ten se boje neúčastnil. Neměl ho tedy prohlédnutého jako Hidana. To by mohl být problém, to si uvědomoval. Ino i Chouji v něj vkládali svoji důvěru. Nesmí je zklamat.

~~~

"Rozhodli jsme se, Tsunade-sama, že chceme pomstít našeho mistra. Chceme vypátrat členy Akatsuki, kteří ho zavraždili, a chceme je zabít."
Pátá seděla za stolem ve své pracovně, když trio In-Shika-Cho přišlo se svojí žádostí. Opírala se o lokty a spojovala jednotlivé prsty k sobě. Mračila se svým typickým způsobem a nechala Shikamara mluvit. Jakmile zmlkl, energicky vstala a začala rázovat za stolem. Podívala se po trojici a začala si okusovat nehet na palci. Nelíbilo se jí to. Nechtěla je urazit tím, že by řekla, že jsou slabí, protože nejsou, ale kdo by se mohl rovnat Akatsuki?
"Chápu vaše důvody," spustila rozvážně, "ale taková mise neodpovídá vašim schopnostem. Tohle jsou Akatsuki, s těmi si nemůžeme zahrávat, je vám to jasné?" tvrdě se jim podívala do očí. To Shikamara dopálilo.
"Myslíte si, že to nevíme, Hokage-sama? My jsme s nimi bojovali! Není tady nikdo vhodnější než my! Analyzoval jsem styl boje jednoho z nich, vím, na co si máme dávat pozor a kde jsou jeho slabiny, a vím, jak ho můžeme porazit!" Div, že nekřičel. Styl jeho mluvy překvapil nejen jeho přátele, ale i samotnou Tsunade. Několikrát zamrkala. Ten kluk se doopravdy rozhodl a nepoleví, došlo jí. Takhle ho ještě nezažila. Nikdo ho takhle nezažil. Šel si za svou pomstou a šel by klidně i přes mrtvoly, jak se zdálo.
"Přesto je vás málo, vy tři samotní nemůžete..." nestihla větu dokončit. Do pracovny vešel Kakashi a přejel okem všechny přítomné. Rozohněný Shikamaru ho příliš z míry nevyvedl, alespoň co se dalo posoudit z pohledu jeho nezakrytého oka, ovšem předmět jejich konverzace ho zjevně velice zaujal.
"Co oni tři sami nemohou?" otázal se věcným tónem Páté, aniž by pozdravil či osvětlil důvod svého vpadnutí do kanceláře. Tsunade věděla, že nemá na výběr a že by se to stejně dřív nebo později dozvěděl, a tak všechno vyklopila. Maskovaný si promnul bradu a zamyslel se.
"Půjdu s nimi a povedu je," pronesl nakonec, jako kdyby šlo o nějaké venčení psů či vytrhávání plevele a ne o stopování Akatsuki a zabíjení jejich členů. Všichni tři mladí ninjové na něj vytřeštili oči. Neočekávali od něho podporu a už vůbec ne takovou.
"Kakashi..." oslovila ho Hokage s lehce varovným podtónem.
"Huh? Nevidím důvod, proč by nemohli jít, když půjdu s nimi. Jsou to skvělí ninjové a jistě vědí, na co si mohou troufnout a co je za hranicemi jejich schopností," opáčil zdánlivě lehkomyslně šedovlasý, ale přitom velice dobře sledoval reakce třech mladých. Pokud teď couvnou nebo znejistí, nebude mít další důvod je podporovat. Ale to se nestalo. Shikamaru udělal krok dopředu a stiskl ruku v pěst.
"Musíme ho pomstít a zbavit se těch zločinců," oplácel beze strachu pohled Hokage, která se na ně nepřesvědčeně dívala. Těkala pohledem mezi Kakashim a těmi třemi. Ino i Chouji jeho slova podporovali přikyvováním a odhodlanými výrazy. Nakonec Pátá rezignovaně vzdychla.
"Fajn, běžte. Kakashi, vem si to na starost. Informuji o tom ostatní jouniny ve vesnici. Zbytečně neriskujte, nemůžeme přijít o další shinobi, jasné? Vyražte, až budete připravení," instruovala ho rázně a zamumlala cosi k Shizune, která s tichým 'ano!' vyklusala na chodbu. "Hodně štěstí," popřála jim ještě a otočila se k nim zády, považujíc tenhle rozhovor za uzavřený. Co už neviděli, bylo, jak se kousla do rtu a zamračila se.
Ach Kakashi, tak touha po pomstě už pohltila i tebe?


Čtveřice vyšla na chodbu.
"Mistře Kakashi... Proč?" nakrčil obočí Shikamaru a snažil se ho odhadnout. Jako obvykle se mu to však nepodařilo. Tento muž pro něho byl pořád jedna velká neznámá, která ho svým každodenním jednáním stále překvapovala. Třeba jako právě teď.
"Myslím si, že chcete správnou věc," pokrčil rameny a vložil ruce do kapes. "Ino, lokalizuj jejich polohu, prosím. Nesmíme ztrácet čas. Už tak jsme ho ztratili hodně. Vyrazíme s úsvitem," pohlédl na ně vážně. Byl pověstný svými pozdními příchody, ovšem cosi jim říkalo, že tentokrát přijde na čas.
"Rozkaz!" přikývla blondýnka a vyměnila si pohled s oběma chlapci ze svého týmu. Napůl spokojený, napůl posmutněle smělý.
"Dobře si odpočiňte, uvidíme se ráno," rozloučil se s nimi mávnutím ruky a vypařil se v oblaku kouře. Ino i Chouji ho následovali, jenom hezky po svých. Shikamaru tam však ještě chvilku postával. Zapálil si. Nějak to v tu chvíli potřeboval. Už asi začínal chápat, proč Asuma kouřil.

"Vážně je povolené kouřit v budově Hokage?" rozezněl se chosbou známý hlas, po kterém až po zádech přejížděl mráz. Minimálně mladému Narovi.
"Nevím," zabručel lhostejně a ani se na ni nepodíval. Po tom, co se stalo dříve toho dne na hřbitově, se neviděli. Vlastně na to, dalo by se říct, úplně zapomněl. Přemýšlel o mnohem důležitějších věcech. Teď například o nové bojové strategii zahrnující také Kakashiho. Jeho přítomnost na misi bude více než prospěšná, jak dokázal už teď soudit.
"Tak hlavně, ať tě Pátá nevidí, myslím, že nadšená by nebyla," pousmála se Temari. Chovala se, jako kdyby se předtím mezi nimi nic nestalo.
"Co tu vůbec děláš?" zajímal se, ovšem moc zaujatě nezněl. Alespoň přistoupil na její hru a dělal, že se na hřbitově vůbec nepotkali.
"Jdu podat hlášení. Pořád ještě jsem vyslanec," pokrčila rameny. Na tom nebylo nic tajného a ještě se tak i vyhnula přímé odpovědi, co za hlášení jde podat. "Mohla bych se tě zeptat na to samé," dodala a zkoumavě si ho prohlédla.
"Byli jsme s týmem prodiskutovat misi," opáčil netečně a konečně se jí podíval do očí. Takže to bylo přesně tak, jak si myslela. Nepustil se do toho sám. Trochu se jí ulevilo, ale přesto se o něho bála, byť to možná nedávala tolik najevo. Neřekl ale, jestli byl jejich návrh schválen, nebo ne.
"A...?" vybídla ho.
"Vyrážíme ráno," informoval ji a apaticky jí oplácel její pohledy.
"Dobře." Odvrátila od něho oči. "Asi už bych měla jít, nechci Tsunade-sama obtěžovat později, než to bude nutné," utrousila. Už ji nenapadal žádný další způsob, jak s ním navázat delší řeč. Reagoval na ni zničehonic tak otupěle, tak chladně a bez emocí... Ne jako dřív. Četla v něm však cílevědomost. Takovou, jaká pro něho byla tak netypická. Zdálo se, že i tento chlapec pomalu dospívá v muže a zralého ninju.
Nic už neřekl, jenom přikývl a rozešel se proti ní směrem k východu, odkud ona přicházela. Byla rozhodnutá ho nechat prostě odejít, ale v momentě bleskového zkratu ho chytila za předloktí, jakmile byl vedle ní.
"Shikamaru," oslovila ho naléhavě, "dej na sebe pozor, ano?"
To překvapilo i jeho. Nikdy by si nepomyslel, že ji uslyší takto mluvit. S takovou naléhavostí...
"Dám," ujistil ji tiše a věnoval jí poslední pohled, než ho pustila a nechala odejít.

<<< Předchozí díl: II. Nikdy se nenech ovládat ženou <<<
>>> Následující díl: IV. Nový bůh >>>
 


Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 27. února 2017 v 18:29 | Reagovat

týjo, jak dlouho to píšeš? :-)

2 Cindy Cindy | 27. února 2017 v 18:46 | Reagovat

[1]: Jestli myslíš jednotlivé části, tak to dost záleží na náladě - občas hodinu, občas klidně i několik, když nepočítám opětovné čtení a úpravy :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama