Handsome Evil: I. Úkryt

28. února 2017 v 15:31 | Cindy


V jeskynním úkrytu Akatsuki bylo nezvykle živo. Alespoň na jejich poměry. Obvykle v něm nebyl nikdo, byl pouze nouzový, kdyby se náhodou stalo něco nepředvídaného, co by je donutilo se skrývat. Nachází se v Zemi deště, nikdo kromě stávajících členů neví, kde přesně leží, a navíc je chráněn pečetěmi a pastmi, které umí deaktivovat pouze nositelé prstenů. V onen den se v úkrytu sešli hned čtyři. Kakuzu nesoucí pořvávající Hidanovu hlavu s jeho tělem přes rameno a Sasori ve své loutce Hiruko spolu s bezrukým Deidarou.

Pršelo, jak jinak a Hidan si na to nezapomínal hlasitě stěžovat i přes to, že ho jeho partner neustále okřikoval, ať už drží hubu.
"Nenávidím ten zkurvenej déšť! Zmoknou mi vlasy!" naříkal protivně otravným tónem, takovým tím, co se vám zarývá do ušních bubínků, po kterém máte chuť mu tu hlavu urazit podruhé a udělat si z ní kopačák.
"Naposledy ti říkám, ať už držíš hubu," zavrčel zpod masky Kakuzu. "Pokud teda nechceš hnít někde v křoví v příkopu," ušklíbl se při té představě. Zněla až příliš lákavě na to, aby ji někdy nepřevedl ve skutečnost.
"Pořád mi nadáváš, ale já tě mám prokouknutýho," zablesklo se Hidanovi v očích spokojeně. "Máš mě vlastně rád, že jo? Jinak bys mě sem nenesl. No jenom to přiznej, přirostl jsem ti k srdci... nebo ke všem, co máš," vyzýval ho a zubil se u toho svým typicky šíleným stylem. Jeho partner nechal jeho tělo padnout k zemi a jeho hlavu si zvedl před obličejem k sobě.
"Myslel jsem to vážně," prskl a zahodil ječící hlavu kamsi do křoví u cesty.
"No ták! Kakuzu! Vem mě! Už sis ze mě udělal prdel, tak mě zase seber!" křičel, až mu hlas začínal lehce přeskakovat do svých hysterických výšin. "Kakuzu! Přece mě tady nenecháš! Svýho parťáka!" snažil se dál a odmítal přijmout fakt, že to má prostě marný. "Co řekneš šéfovi, hmm?! Až se zeptá 'Kde máš Hidana?' Co?!" snažil se uhodit z jiné strany.
"To, co vždycky předtím. Že jsem ho zabil," pokrčil nevzrušeně rameny Kakuzu a pokračoval dál v cestě do úkrytu. Tělo nechal ležet na cestě. Dřív nebo později, jakože spíš později, tam na něho někdo narazí. Možná bude i z Akatsuki a možná, jakože spíš ne, mu i pomůže.
"To si děláš prdel, ne?! Kakuzu! Nemůžeš mě tady kurva nechat!" hulákal nepříčetně Jashinův stoupenec. To by mu přece neudělal, ne? Nenechá ho tady! Nemůže... Nesmí!
Jenže on to fakt udělal.

~~~

"Hele, mistře, není to... Hidan?"
"Co by tady dělal Hidan, Deidaro?!"
"No já nevím, ale mám pocit, že na cestě leží jeho tělo a..."

Deidarova slova přerušilo pořvávání jmenovaného, který zaslechl své kolegy z organizace a doufal, že ho odnesou do sídla a donutí Kakuzua, aby ho zase sešil.
"Sasori! Deidaro! Tady! Ten blbeček mě tady nechal samotnýho hnít v nějakým zkurveným křáku a ještě k tomu zasraně prší!" stěžoval si dál a dál, až blonďák otráveně nakrčil nos.
"Hidan, bezpochyby. Stejně sprostej a urýpanej jako vždycky," zkonstatoval, "a taky stejně hlučnej, hmm," dodal s hlasitým povzdechem. "Pomůžeme mu, mistře?" obrátil se na Sasoriho.
"Nejraději bych ho tam nechal hnít, ale jednou by se z toho dostal a pak by nám asi moc nepoděkoval," rozhodl nakonec po krátké chvíli rozmýšlení. Vymrštil ocas své loutky, omotal jej kolem těla a pak chakrovým vláknem zvedl i jeho hlavu.
"Věděl jsem, že mě v tom zasraným blátě nenecháte! Nejste jako ten hajzl Kakuzu," vykládal si spokojeně, dokud se na něho Sasori varovně nepodíval.
"Ještě slovo a skončíš tam zase!"
Tentokrát doopravdy zmlkl. Bylo to překvapivé, ale očividně ho to, že ho tam chtěl Kakuzu nechat, vyděsilo natolik, že už se neodvažoval podceňovat i další.
"Máš štěstí, hmm," informoval ho Deidara. "Ještě doufej, že ti tu tvoji hlavinku Kakuzu přišije," pousmál se zlomyslně. Doufal, mu to dá jeho partner pěkně sežrat.
"A co se stalo tobě, sralbotko, že nemáš ani jednu ruku?" rýpl si do něho na oplátku dost troufale na to, že mu před chvilinkou Sasori pohrozil, že ho vrátí tam, odkud ho právě vytáhl. Jeho slova v Deidarovi vyvolala neočekávaně chladnou reakci.
"Bojoval jsem, místo abych si někde válel šunky a kreslil obrázky na zem jako někdo, hmm," odvětil zlehka a věnoval mu medový úsměv.
"A jak si do prdele myslíš, že jsem k tý hlavě došel já, co?! Taky jsem bojoval! Zabili jsme dva z Dvanácti strážných ninjů! A chytli Jinchuuriki Dvouocasýho a Devítiocasýho! A taky jsme zničili Sharingan Kakashiho! Ty poseroutko!" začala okamžitě prskat hlava na svoji obranu, což Deidaru umlčelo. Nic z toho o sobě nemohl prohlásit. Devítiocasý jim uprchl a získali leda Jednoocasého a pak Trojocasého.
"Buďte zticha," umlčel jejich předhánění se Sasori. Stáli před vchodem.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama